Dne jsem se opět na úřadech potýkal s faktem, že jsme v našem městě tři se stejným jménem i příjmením a narozeni ve třech letech. Tady narodili jsme se asi všichni jako novorozenci, ale přišli jsme na svět během tří let.

Báječné. U pokladny při platbě správního poplatku se mne paní pokladní dotázala na jméno. Použila klávesnici a při pohledu na monitor významně pozdvihla obočí: "No, pane, to mi musíte říct ročník."

"Já vím, jsme tady tři a skoro stejně staří," kontroval jsem, abych ukázal, že taky vím.

"S tím jsem se teda ještě nesetkala."

"Hmm, už mne uháněl berňák a jednou policajti, to je radost," svěřil jsem se, vida její náladu konverzovat.

"Tak to si třeba nechte smazat čárku nad a ve jméně." Poradila mi ta paní pokladní.

Prdlajs, tomu bohdá nebude, sice si na příjmení po otci nezakládám, ale měnit ho kvůli jmenovcům se mi nechce. Jsou dvě řešení:

• zvýšit procento jmenovců, aby se to trochu naředilo - tady mám jen jeden pokus, vlastně asi nemám
• odstěhovat se

Varianta druhá je v plánu, první může přijít až s vnoučaty, ale rýsuje se to.