Jo, když se daří, tak se daří. Proč mít jen dvě auta, no ne?

Dneska jsem dorazil z práce tak brzy a nečekaně, že jsem překvapil holky přic estě na odpolední procházku. Propustil jsem je, ohřál si gulášek od ženy - výborný počin, gulášky já rád a konečně se doma začínají vařit. Pak jsem namontoval sedačky na kolo a rozhodli jsme se vyrazit všichni na kola.

Dva lidi, dvě děti, dvě kola. Madlenka 3 roky, Terezka 9 měsíců.

Z dálky to vypadá jako normální hromada kol.

Ale jedno dítě pololeží, druhé se rozvaluje jako paša.

Terezka odmítla kotvení nohou, vzhledem k tomu, že se jí do kola nezapletou a nepropadne, tak jsem jí ustoupil. Sice mne kopala do zadku, ale nebrečela a chvílema se tomu smála.

Nakonec je z toho kolo, kde se sedí ve třech řadách. Při troše nepohodlí by se vešla i žena (sedačku tam narozdíl od druhých řídítek stále má). Prostě MPV.

Zhodnocení laboratorních prací:

• S novou vidlí sedím skoro jako Sargo na městském kole.
• těžiště je díky Terezce opravdu vysoko
• těžiště je díky Madlence hodně vzadu
• budu se tedy muset učit jezdit na kole, které má zase jiné těžiště
• výhodou je, že při zelené na semaforu neprohrábnu zadní kolo, jako když jedu sám na tandemu, kdy zadní kolo je odlehčené
• pokecáme
• Madlenka se tváří jako carevna
• budíme respekt a vyluzujeme úsměvy u kolemjdoucích
• když někoho předjíždíme, jsme před ním i za ním zároveň
• docela jsem zapomněl na stres, kterému jsem byl vystaven v týdnu
• Splnil se mi další sen o společných aktivitách s rodinou
• jezdíme s holkama rychlejc, než žena na solokole o třetinové hmotnosti (a to jsem neřadil ani na třetí tác)