Bo jsem si říkal, že mi to s elektrovětroněm již jde a nepadám, termikům občas i poznám, přistávám chtěně atd, bylo na čase uvažovat, kam se vydat dále. Dalším střípkem do úvahy bylo, že holky koukání na větroně vysoko v oblacích nebaví.
I rozhodl jsem se pro akrobata, který oko potěší a posune mne dále, co se zručnosti ovládání modelu týče. Přece jenom to chce větší reakce, než u větroně. Radil jsem se a radil, až nakonec jsem se rozhodl pro olétaného akrobata svého kamaráda Cypíska. jemu se nevešel do auta, u mne to v současné době není ten největší problém, tak jsme si plácli a já jen čekal na příhodné finance. V sobotu jsem si přivezl.
Dvouplošník z EPP, pohon zajišťuje střídavý elektromotor s bateriemi LiPol (3článek), ovládané všechny plochy, řiditelná ostruha, pevné ostruhový podvozek. Rozpětí asi metr, nerozebiratelný.
Holkám se líbí, ženě taky, tak snad se mu u nás bude dařit.
Dnes jsem přemluvil rodinu k testování a cestou k rodičům ženy jsem to na zapomenuté asfaltce prubnul. Dlaně se potí, srdce buší, přece jenom je to jiný způsob létání. Veškeré výchylky jsem nastavil na polovinu a odhodlal se ke startu. V první chvíli mne zaujalo, že se s tím dá jezdit po zemi a zatáčet.
Na asfaltce široké 2,5 metru jsem si zkusil start a ono to letělo. Ono to stoupalo, ono to zatáčelo, ono to přistávalo, prostě to fungovalo.
První postřehy:
Původně jsem čekal, že to na první baterky rozbiju a doma budu lepit, ale vylétal jsem i druhé a letadlo je v pořádku v Madlenčině pokojíčku. Paráda.
Madlenka na křižovatce u žateckého bývalého vojenského letiště, co není.Tam nahoře na cestě jsem zápasil s technikou. Slabý vítr v úhlu 30 st.