Větroň je dopravní prostředek, který je konstruován k přistání mimo letiště. Přece jenom se u něj předpokládá vyšší pravděpodobnost, že se zkrátka nedoletí do cíle.

Letos se chci přeškolit na lepší typ, musím tedy ulétnout nějaké hodiny a mít za sebou bezpečné přistání do pole. To druhé jsem dnes úspěšně splnil.

Neplánovaně.

Měl jsem úlohu Marjánky-Plzeň a zpět, něco přes 110 km. Počasí skvělé, jen já jsem lama. To, co jsem dříve již uletěl (v sobotu jsem byl nad Hracholusky i Jesenicí i Betlémem), dneska (28.7.2008) jsem nezvládl a zažil jsem situaci, kdy člověk vykysá do výšky, kdy by si měl vyhlédnout pole.

Tak jsem si jedno vybral.

Doporučuje se, aby bylo bez drátů, krav, býků, ovcí, stanů, hrbolů, ohradníků, stromů či keřů, rovné bez obilí, kukuřice či řepky a hlavně, aby se k němu dalo zajet autem a nemusel se rozebraný větroň o váze 305 kg nosit přes les. Vzít v úvahu všechny tyhle parametry je makačka. Já se toho vždycky dost obával, ale letadlo je bezpečně na zemi, místní jsem pobavil (Štefan...) a kluci na cestě.

Na poli jsem strávil 4 hodiny čekáním, mlsně jsem se koukal ostatní, jak krouží nade mnou, tak jsem si čekání zkrátil 500 od letadla uloženým GPS pokladem. To považuju za fenomenální skloubení dvou zalib. Navíc tenhle text vznikl při čekání na odvoz.

Ty moderní technologie...

No a konečně se pořádně otestovalo nové tažné za naším parníkem. (Křídlo, tedy jeho polovina, má 8 metrů...)