V posledních týdnech jsem začal upadat do stavu, který neumím definovat. Mohu jej zkusit popsat: nic mi nechybí, ale zjišťuji, kdybych pracoval na polovic, výsledky jsou stejné a okolí to téměř nepozná. Zkrátka pocit zbytečně vykonané práce, kterou někdo s menší množstvím energie utlumí. Slyšel jsem něco o teorii rosolovitého obalu, kterým Vás obalí oponenti (výborné a politicky korektní slovo pro nepřátele), aby s Vámi měli méně práce.

Naštěstí ten můj nesmyslný stav rozbil čtenářský příspěvek  v jednom týdeníku, kde si nějaký člověk postěžoval, jak je ten svět zbytečný, nemá smysl a kdo přivede do tohoto světa děti, nemá žádnou zodpovědnost. Popsal částečně můj pohled a při čtení textu jsem si uvědomil, jak s tím vlastně nesouhlasím. A našel jsem opět chuť být motorem, jako už několikrát v minulosti. On kolikrát ten papír, smazaný článek pro blog připravený k odeslání, správně utřesená myšlenka, to je nakonec velmi kvalitní rádce

Dnes jsem měl o několik hladin lepší náladu, výkonnost atd. Kolegové v práci uvítali úsměv, ale nikoli další urychlení...

Když já mám tak výmluvné a nekonečné zdroje!

Paní pošťačka, která umí hypnotizovat. (nešilhá, jen kouká za fotografa na maminku)

Chudák ženich.