Sníh není špatný živel. Zpomalí dopravdu, zakryje odpadky v okolí, vykreslí stopy lidstva v terénu, sníží počet barevných tónů v krajině a hlavně, dá se na něm docela slušně blbnout.

Před nedávnem jsem si vyzkoušel létání s modelem na sněhu. Teoreticky sníh k létání nepotrřebuji, ale od doby, co mám model, který je řiditelný i na zemi, nerad startuji z ruky. Ze země je to velmi efektní a přistání na kola, to je jak s velkým érem.

Není to efektní?

Ale hlavní náplní tohoto psaní/čtení (záleží na roli), jsou Madlenčiny lyže. Vypravil jsem se do bazaru v jedno sobotní dopoledne, abych tam utratil nehorázně velkou sumu za moirovou kuklu, helmu, lyže a přezkáče pro našeho prcka. I hůlky. Když jsem jel na první lyžák, měl jsem šroubované hrany, artisky, botazky a markra, Majda má heady, atomicy...

Netroufl jsem si vybrat tyhle pomůcky bez figuríny, ale netušil jsem, že to bude takový propadák. "Táto, tyhle ne, ty červený," a takhle to šlo celou dobu a prémie zhubly. Nevěděl jsem, jaký je rozdíl mezi červenejma a modrejma přezkáčema, v ceně myslím. Dost značný. Ale máme vybráno, seřízeno a jediná chvilka, kde mne Majda "vytočila", bylo, když jsem za stopade musel pořídit hůlky. Malý děcka je k ničemu nepotřebujou, kromě Majdy, ona s nima chodí po bytě (včetně zbytku výbavy).

Výstroj byla otestována, přesvědčil jsem se, že to nebude lehký a pak přišla finta s Ježíškem, kterej si je jednou v noci vyzvedl a pokud nebude zlobit, přinese je pod stromeček. Zatím to funguje.

Technická poznámka - u přezkáčů Majdy mne překvapilo, že je vymýšlel inteligent, neboť mají průhlednou špičku vnitřní boty, aby se rodič sám přesvědčil, že to je ta správná velikost. Majda mi totiž statečně lhala, u jedněch, který jí byly o dvě čísla nad limit, ale to jí nevadilo, byly růžový....

Důkaz, že hůlky jsou fakt na doma.

Vše foceno telefonem, baterky ve foťáku došly.