Možná je již správný čas rekapitulovat náš pokus o provoz vozidla jiné než domácí výroby.
Předem deklaruju, že nechci komentovat jízdní vlastnosti, známá technická řešení, to jsou věci, kvůli kterým jsme to auto kupovali a tudíž nám vyhovuje, ale je pár věcí, které jsem při rozhodování o nákupu neřešil, protože v tu chvíli byly bezvýznamné/neznámé. Nicméně dnes jsou nepřehlédnutelné.
Doposud jsme byli věrni české provenienci, bylo tomu tak i u mých předků, ale škodovka auto pro sedm lidí nedělá, tak máme (žena má) ojetý Citroen C8 2.0 HDi, 80 kW. S cizincem přišlo do naší rodiny i trochu jiných zvyků. Naše auto se totiž narodilo ve Francii, vyrůstalo tři roky v Belgii a do Čech se dostalo až v nejlepších letech. Přestože jeho předchůdce v naší rodině Fabia Combi první generace s motorem 1.2 HTP 47 kW v nejvyšší výbavě je elektronikou našláplá, stejně starý autobus je v tomhle směru někde jinde. Pod čelním sklem je sedmipalcový barevný LCD displej a prostřednictvím toho s námi auto komunikuje.
Zpočátku to bylo nějakým "divným" jazykem, který se používá v části Belgie, tak jsme se dohodli na kompromisu a dnes se spolu bavíme anglicky. Doslova, má to možnost vydávání hlasových příkazů řidičem vozidlu, ale musí se na něj anglicky. Chci-li třeba vytočit telefonní číslo maminky, musím pronést: " Kól, mamka!" Z cédéčkovýho poslechu na rádio musím křiknout: "Rejdyjou!" Ale už se respektujeme, přestože neustále brblá. Z toho důvodu jsem začal být nervózní při nižších a nižších teplotách, kdy svou paletu původně nudných hlášek (typu automatické uzvaření dveří aktivováno, dětská pojistka aktivována, překročena nastavená rychlost) rozšiřoval.
Tu to bylo varování před black ice (Čech by řekl, že je nasmrkáno (na silnici kluzko).), jindy nefunkčí airbagy, nebo nízká hladina chladící kapaliny. Vždy po uklidnění řidiče a ověření stavu, stačilo - poučen z windows - vypnout/zapnout. Je to hezké, ale někdy mi těch keců přijde příliš, to třeba naše fábie neumí, ale umí diagnostikovat prdlou žárovku a to vpředu nebo vzadu, nebo nízkou hladinu kapaliny do ostřikovačů, naše C8 to neumí. Umí jiné věci, jako třeba automaticky otevírat/zavírat boční posuvné dveře, promítat video na zmíněný displej, v případě havárie samo volat na nouzovou linku atd. je to o jiné filozofii a ani po osmi měsících a 15 000 km s Francouzem nechci hodnotit, jestli je to lepší nebo horší než německej přístup. Beru to s respektem a nemůžu říct, že bych měl výtky k ergonomii, či složitosti ovládání, přestože budíky jsou uprostřed palubky, ručka vlevo u dveří a šaltpáka na palubce. Ano, je to hodně jinak, ale kromě svátečního zatáčení na ruční brzdu na sněhu, kde stále mám problém s hledáním ruční brzdy pravou rukou, tak jsem si na řízení zvykl okamžitě a odlišný přístup nepovažuji za horší než u koncernu VW.
Průšvih nastal jen ve chvíli, když auto poprvé zahlásilo málo chladící kapaliny a já nedokázal otevřít motorový prostor. Ono totiž v motorovém prostoru je kromě baterie úplně vše, od heveru a klíče na kola, až na obligátní hrdla pro plnění povozních kapalin. V tu chvíli jsem si uvědomil:
Hnus. Prasklé zamrzlé lanko v bowdenu a jak naštve. Naštěstí se to podařilo svépomocí vyřešit, ale ten den jsem si nadával, že jsem Belgičana tahal do mrazů střední Evropy bez přípravy. Pohodlnost, jakou auto oplývá, mne uchlácholila a přípravu na zimu jsem prostě sprostě zanedbal.
Na závěr bych se rád zmínil o jedné technické vychytávce, která nás zprvu vyděsila. Jednou jsem s Madlenkou auto přeparkovával o sto metrů a pak se okolo něj motal, když tu ze spodku auta se začalo čoudit jako z výfuku. Po pátrání po příčině jsem zvěděl, že v autě je nainstalováno automatické přídavné topení, které má za úkol ohřívat chladící kapalinnu v době, kdy teploty poklesnou pod přijatelnou úroveň a docílit tak co nejrychleji optimální pracovní teploty motoru s cílem snížit emise, opotřebení motoru a zajistit komfort posádky. Tím si mne to auto získalo, vytopí dvakrát tak velký interiér dvakrát rychleji než naše fábie.
A umí tahat penál na letadlo, jako by nic netáhlo. :)
Auto má 4,7 metru, přívěs přes 9 metrů, kupodivu se s tím daly zvládat běžné kruháče.