Včera jsme usoudili, že po nemoci jsou holky stabilizované a můžeme je vystavit kontaktu s pevným skupenstvím vody. Jenomže v okolí Kladna neznáme bobovací svah a sněhu je zde taky "pomálu".

Tak jsme dnes využili příležitosti převozu maminky, která u nás byla na víkend, zpět do Varů a vyrazili do Nových Hamrů na svah, kde se učily již tři generace...

Bereme to všechno zodpovědně, podařilo se mi do auta vpašovat lyže Majdy a moje vypůjčené lyže s tím, že ji třeba bobování přestane bavit a zkusíme plužení. No, sjela to se mnou na lyžích dvakrát a kromě jejího odporu mne nebavilo ji do kopce nosit a sám stát na lyžích bez hůlek. Asi rezignuju a svěříme ji profesionálům.

Nicméně helmu jsem jí vnutil, protože si pamatuju, jak jsem si na kdykoli bobech natloukl do hlavy.

Všechny fotografie zabírány telefonem

Madlenka s helmou vypadá profesionálně a zvýrazňuje to její nápadné oči.

Požádal jsem o úsměv a ona ho vykouzlila i s kuklou :)

Po první jízdě si "nacákala" sníh do očí, proto další dvě jela celé se zavřenýma očima. Přitom nespadla a vyvažovala nerovnosti. Nehádal jsem se s ní, že si to více užije s otevřeným hledím, na to ji už dost znám, abych věděl, že její názory jsou téměř neoblomné.

Terezka sníh moc nemá ráda (zde se směje radosti Madlenky), přece jenom má stále co dělat se pohybovat po dvou i beze sněhu. Marker 46 je zabrán záměrně, moje přezkáče jsou ještě větší vykopávka, navíc lyže ani vlastně nejsou moje.

Nakonec si přece jenom pohrála s "bílým pískem".