Zítra jdeme na natáčecí ultrazvuk s budoucího třetího prcka. Pohlaví netušíme. Máme doposud dvě dcery a je až k nevíře, že nám každý (kdo se projeví) drží palce s klukem.

Obě varianty pohlaví očekávaného nejmladšího člena jsou skvělé, vítané, skoro se mi chce tvrdit, že jedna lepší než druhá. Nikdy nám to nebylo tolik "jedno", jako nyní. V předchozích dvou těhotenstvích jsme to brali s nadhledem, protože jsme po třetím pošilhávali už před svatbou, tak to je pokusů....

Překvapuje mne, možná až s--e, jak je "přirozenou reakcí" okolí (nikoli rodiny či blízkých přátel) tíhnutí k párečkům, stereotypům, že otec má mít syna apod. Už jsem slyšel tolik historek o šesti synem a sedmé dceři apod, aniž bych to téma někde otevřel. Asi je to událost pro okolí přitažlivá. Přiznávám, že bych si tři čtyři roky zpátky taky nevěřil, že mi to bude tolik ukradené, jaké pohlaví budou mít naši potomci. Ale ten pocit se dostavil.

Jsem zvědavej, jak budu machrovat zítra, když třeba budeme vědět :)