Jsem DJ, tedy mé iniciály jsou DJ. Část mého okolí mi tak prostě říká, dýdžeji, přitom hudbě nerozumím. Pak jsem se oženil a žena neměla námitek pro náš nick coby DJ-team, protože jsme se plánovali rozšířit. Používáme to při geocachingu, v ex-libris, atd. atd. A začalo rozšiřování.

Přišla Madlenka, Terezka, nyní čekáme pravděpodobně Danielku. Uvažuji tedy o změně filozofie pojmenování našeho týmu. Bude to stále DJ-team, ale nebude pojmenován po otci zakladateli, ale po drtivé většine tj. dívčí (resp. dámský) j......ovic tým.

Dneska jsem s Majdou listoval v albu, které mi nedávno odkázala jedna z mých babiček, ta, se kterou sdílím příjmení, které v naší rodině asi (žena další potomky odmítá) nepřežije mou generaci. Říkal jsem si, co by říkali předkové, kteří se s osudem prali a vždy ty syny měli. Jistě by to pochopili, ve větvi mé maminky to je přirozený proces a já přece jenom tíhnu o dost více k mamince.

Takže vážené čtenářstvo, pokud vše poběží dobře, v srpnu nemusíme měnit výchovné metody, šatník dětí a ze mne se stane pravý pan král, který bude mít  tři dcery. Ta myšlenka se mi zamlouvá čím dál tím víc. Díky neteři, se kterou prožíváme varské víkendy, víme, jak se chová smečka tří holek.

Ve zmíněném  albu mne upoutala fotka pradědečka Václava. Jeho kořeny jsou kladenské, řízením osudu tady zrovna bydlíme, hroby předků nedaleko. Pradědeček toho hodně zažil. Tahle fotka je z roku 1917 ze Sibiře, patřil do partičky vojáků, na které bylo Československo občas hrdé. Fešák, co? Dcerky mají co dědit.