Čas tak neúprosně letí, někdy mám pocit, že vůbec nic nestíhám, přesto se toho děje tolik...

Pěkné počasí nás samozřejmě co nejčastěji vytáhlo ven, takže na nějaké psaní článků z "mého" pera jaksi nebyl čas, po pravdě ani psací nálada.

Holky rostou snad přímo před očima, každý den mě překvapí něčím novým, často se přistihnu při tom, jak se na ně dívám a říkám si, jaké máme štěstí, jsou zdravé, šikovné, sladké...dokážou si nás pěkně "otočit" kolem prstu, potvůrky jedny.

Madlenka se naučila r a ř, najednou, jako by nic; přišla a řekla:" Mami, poslouchej, kamaRádka, peŘina." Jen jsem zůstala koukat, jak jí to  šlo. Neustále vymýšlí nějaká slova, kde jsou ony hlásky, často vznikají i komické situace ( opakovala peřina, polštář, pak už nevěděla coby a najednou nadšeně vykřikla DEKA).      Onehdy jsme čekaly na tatínka u nějakých laviček, Majda je z dlouhé chvíle začala počítat, tak jsem čekala, co z ní vypadne - a ona je suverénně spočítala, bez chyby. Pravda, bylo jich jen sedm, ale nijak jsme ji to neučili, tak mě to dost překvapilo...

Terezka mě zase dostává, když se jí ptám, co že dělá, odpoví s ledovým klidem :"Ni" (rozuměj nic), to jdu do kolen. Pozoruje Madlenku, snaží se po ní všechno opakovat, samozřejmě nejen to "dobré".

Doufám, že tohle pohodové a relativně klidné období vydrží co nejdéle, i když v srpnu asi moc klidu nebude.

Paní DJová

s bratránkem na písku

zdrháme...

dáme si něco?

ještě trochu si pohrajeme...