Překvapilo mne to jako blesk v azůru. Z ničeho nic jsem začal jezdit jiným stylem.

Když jsem v minulém století začínal s řízením, jezdil jsem na spotřebu. Nevlastnili jsme auto a každé půjčení znamenalo investici do benzínu a s krátkou feldou 1,3 jsem jezdil trvale těsně pod pět. Asi to musela být hrozná jízda, protože jsem už to už nikdy nedokázal a má první felda nešla pod 6,0.

Pak přišla teda felda 50 kW a spotřeba 6-6,5 l/100 km. Dokonce jsem si každou nádrž až do nedávné doby zaznamenával. Ta nedávná doba skončila, když plat začal stačit na měsíční výdaje rodiny a začali jsme fungovat jinak než jen úsporně. S tím přišla plouživá změna stylu jízdy a spotřeba poskočila o 25 procent vzhůru. To už byla doma fabia 1,2 47 kW, která umí jezdit lehce nad pět, ale já byl schopen jezdit mezi 7-10 l/100 km. Problém začal s nafťákem o váze dvou tun, tam už ta těžká noha stojí hodně peněz a ani při nejlepší vůli jsem nedokázal stlačit spotřebu pod 7,5 l, ale nebyl problém jezdit za 9,5 l/100 km.

Pak to asi před měsícem křuplo, sedl jsem si ke kalkulačce a vypočetl jsem si, že když snížím spotřebu, což je v mých silách, mám při denním dojíždění zdarma pojistku (i havarijní) fabie. A protože jsem kolenovrt, od toho dne jezdím za 5,7 l/100 km (je to 21 km a z toho 17 po dálnici), jedu 110-120 km/h (je nás hafo) a večer doma zacinká v peněžence jedna plzýnka. Ale žádná zdržovačka, prostě plynu s davem a nechávám pracháče profrčet okolo.

A to rychlou jízdu miluji, nicméně prachy jsou prachy (ostatně, doposud jsem neplatil žádnou pokutu a to jsem na cca 300 tis. najetých km, pokuta je totiž pro kolenovrta zbytečný výdaj :) ).

Že jsem předjížděn, mne netankuje, poslechnu si o dvě písničky při cestě do práce více.

Zážitek z víkendu - poezie do posledního detailu.