Zdá se, že jsme to přežili. Přežili bez strážkyně jeskynního tepla, manželky. Já a dvě starší dcery jsme dokázali přežit sami v bytě a neklesnout pod současnou úroveň.

Od začátku jsem se setkával s pochybnostmi ze strany příbuzenstva (třeba mé maminky). Za celou tu dobu jsem využil pouze jednou vazby na rodinu - dnešní oběd a několikahodinové zabavení dětí u rodičů ženy. Jinak vše v sole, jen my tři.

V kostce:

• najezdili jsme pět set km  autem
• ujeli jsem 8 km na kolech - na pískoviště a zpět
• dvakrát jsme pískoviště vzdali, byl lepší program doma, protože se ten předtím protáhl
• nebyli jsme v ZOO, v bazénu a dalších atrakcích, které jsme si vytkli úterní ranní poradou (s flipchartem samozřejmě)
• děcka odmítla míchaná vejce na slanině hned první den k snídani a spokojila se s obligátním rohlíkem
• vyvařovali jsme náramně
• do manuálu ženy, který jsem si nechal vypracovat, jsem se podíval až asi třetí den, nevěděl jsem technická data večerního mlíčka Terezky, které jsem tímto asi definitivně odboural
• výjimečný týden mi zhatilo pár hodin denně, kdy jsem se musel věnovat pracovním záležitostem ze zaměstnání
• trochu jsem změnil pohled na rutinní činnosti větší rodiny z pohledu rodiče, co je doma

Šlo to snadno, měl jsem za zády velkého pomocníčka, Magdalenku. Rádce k nezaplacení, vše o domácnosti zná a co nezná, to znám já.

Klapalo to.

Aby to nevypadalo, že jsem ji zotročoval, chvilku jsem se věnoval Terezce a Majda se rozhodla uklidit umyté nádobí z myčky. Tu jednu rozbitou pivní sklenici neřeším. :)