Toto není článek chlubící, toto je článek o tom, že i se třemi dětmi se dá po dvaceti letech naplnit chlapecký sen, pokud chlapec v mezidobí mezi vznikem snu a jeho realizací potká chápající ženu. Já to štěstí mám.

Mám rád jednu píseň od kapely Buty (píseň o čurání) - dcerky tu písničku považují za sprostou, ale líbí se jim. A protože svatý nebudu, pořídili jsme si letadlo. Jednomístné, bezmotorové, pro pětičlennou rodinu ideální záležitost.

Ženu jsem zpracovával delší čas a jakmile jsem zaslechl povídání o reformě penzí, vypověděl jsem dosud naspořené prostředky na stáří a zakoupil starší větroň ceny lepšího bicyklu nebo vcelku ojetého automobilu. Pár let u nás frčí nákupy olétaných strojů z Německa, kde si imperialističtí plachtaři kupují lepší stroje a my si kupujeme jejich staré, neboť jsou pro nás stále dost dobré. Ostatně i poslední dvě rodinná auta nám nejdříve ojížděl Belgičan resp. Francouz. Asi to tak má být.

Nejhezčí na celé koupi byl poslední rok, kdy jsem počítal prostředky, rozhodoval se, vybíral z nabídky, porovnával parametry olétaných strojů. Nejhorší bylo čekání, když prodejce vyhlédnutého kousku mi řekl, že máme přijet až za měsíc, že nemá čas. To byla muka.

Vzhledem k omezeným zdrojům rozhodnutí padlo na nejnižší cenovou kategorii, tzv. dřevák. Tato letadla nejsou nikterak nekvalitní či nebezpečná, vyžadují však mnohem ohleduplnější zacházení (vadí jim voda), než laminátové kousky mladší výroby. Vyžadují rovněž více údržby.Je zde však veliký skok v ceně (násobný), ale není zde tak razantní rozdíl ve výkonech. Navíc jeden takový dřevák kamarádi již v aeroklubu mají a zkušenost je dobrá.

Volba padla na větroň firmy Scheibe, SF 27A Zugvogel V, výrobního čísla 6066 vyroben v roce 1967. Měl v době pořízení nalétáno pouhých 650 hodin na 340 startů, což svědčí o jeho svátečním provozu. Jeho výkony jsou jen o něco horší než mnou létaný kdysi výkonný větroň VSO-10, který provozujeme v aeroklubu, ale je nás na něj asi deset, proto je šance na pořádné svezení mizerná. To uspíšilo nákup. Navíc pokud zavřu oči nad pořizovací cenou, která však při správné údržbě téměř neklesá, vyjde mne letová hodina na zlomek toho, co na letadlech v aeroklubu.

Poznávací značku si je možné zvolit, tedy pokud je volná. Já si rovněž zvolil a ta čísla pro mne mají veliký význam.

Soukromé větroně jsou až na výjimky parkovány v krytých transportních vozech (tranďácích, penálech) a součástí tohoto byl rovněž krytej penál. Sice polepený reklamními nápisy, ale bílá barva dokáže zázraky. Důvodem demontáže po letovém dni a ukrytí do penálu je cena za hangár. Větroň s rozpětím 15 m zabere v hangáru dost místa a tomu odpovídá cena. Navíc v tranďáku se dá větroň krásně převážet z případného přistání do pole, což je předpokládaný akt, který občas nastane. A ten pocit, když za autem vezete 10 dlouhý přívěs, to pochopí jen kluk J. Složení je otázka 20 minut z toho pouze na pětiminutovou fázi je zapotřebí tří lidí.

Původní vzhled

Ale zpět k našemu oldtimeru, dle tabulek má klouzavost 1:33 tj. ideálně z 1 km výšky uletí 33 km do dálky při rychlosti 85 km/h (pro porovnání aeroklubový Blaník má 1:28 VSO-10 1:34). Má ocelovou příhradovou konstrukci trupu (svařené trubky) potaženou plátnem, křídla ryze dřevěné konstrukce s 15 procenty plochy potažené plátnem. Prošel před pár roky totální rekonstrukcí a voní jako starý mlýn. Je krásný. Jmenuje se František a létá moc hezky.

Jde nám to spolu.

Jedná se o třetí provozovaný větroň tohoto typu na našem území (konkrétně Fanouš už tady tedy kdysi létal při závodech v Hodkovicích), ale Fanouš je první zapsaný v leteckém rejstříku ČR, má tedy již na sobě naši krásnou vlajku.

Je třeba vyzdvihnout zásluhy maminky, která mi kdysi umožnila začít plnit sen, a zejména mé ženy, která to převzala. 

A protože aeroklub nemá aktuálně provozuschopnou dvousedadlovku, pořídili jsme k Fanoušovi Kačenku (Schleicher K7), už začínáme být v dovozech letadel z Německa profíci. Kačenka je z roku 1964, rovněž po generálce, má za sebou však tisíce hodin a 12 tis startů, je to ryze aeroklubové éro, nikoli "voňavka" v privátním držení.

Z kabiny je úžasný výhled a těším se, až pana JR konečně svezu. Má to jeden háček. Užitečné zatížení je max. 170 kg. Padáky mají celkem tak 10 kg. To máme 160 kg na dva lidi. Járo, buď zhubneš na 70 kg, nebo se o ten úkol šábnem a oba půjdem na 80? :-D