Obměňujeme vozový park, zgruntu a vynuceně.

Předem podotýkám, že nebylo nikomu ublíženo, vypadá to hrozivě a má to dobrý konec.

Začalo to 16.1.2010. Domníval jsem se, že úmrtí babičky o vánocích byla poslední smůla na delší dobu. Jak jsem se mýlil. Nejezdím málo, sice jen 330 tis. od řidičáku bez nehody a bez pokuty, ale většina km ujeta za poslední roky. To nic nemění na tom, že jsem si říkal, jednou to může přijít. Naše širší rodina má nadprůměrně mrtvých v dopravě. Zejména naše příjmení je prokleté. Děda zemřel jako spolujezdec okolo 40ky. Otec měl safra namále - léčil se tři roky a dodnes má vážné následky z nehody, kterou prodělal jako spolujezdec. Jeho syn z druhého manželství měl před týdnem vážnou nehodu jako spolujezdec (zlomený obratel mluví za vše). Ostatně i já jako spolujezdec zažil nehodu, po které jsme měli novou kastli na stodvacítce. Proto jsem vždy k řízení přistupoval s respektem.

Ten den jsem se choval podivně. Měl jsem blbé tušení a nyní vím, že jsem opět měl na tu předtuchu dát. Předtuchy mám často, ale nerozumím si s nimi. Dokonce jsem si říkal, jestli mám číslo na asistenční službu pojišťovny, kdybychom potřebovali třeba odtah. Budu si to muset najít a poznamenat v autě.

Jeli jsme od maminky domů. Chtěl jsem jet co nejdříve se slovy: "Co kdyby se něco stalo, ať to neřešíme za tmy." Dokonce jsem si na sobě nechal funkční prádlo z dopoledního výletu na lyže, třeba se bude hodit. Naložili jsme naše auto a vyrazili. Nebudu popisovat co předcházelo fotce, udělal jsem trapnou chybu, kterou si z dřívějška nepamatuji, ale to již nyní nic neznamená. Možná to zní nedůvěryhodně, ale během řešení situace smýkajícího se dvoutunového auta jsem mluvil, rovnal  volantem a nakonec volil cestu mimo vozovku se slovy : "Holky, omlouvám se Vám." Pamatuji si totiž situaci kolegy z práce, rovnal a rovnal a nakonec se čelně srazil, zranil a svědomí a soudy ho trápily, byť za nehodu nemohl.  

A kde se vzal, objevil se jeden z mála stromů...

Ačkoli to vypadá strašlivě, ani nevylétly airbagy, nepocítili jsme výraznější náraz, neboť došlo k bočnímu střetu před pravým kolem, strom se pak zabořil do čumáku a auto se roztočilo do závěje. Spadly mi akorát brýle z nosu, děcka ani nedutala. Věci v kufru skládám tak, aby nás pokud možno nezranily, proto v interiéru bez jakýchkoli ztrát. Přičítám to již nízké rychlosti snížené manévrováním a 5ti hvězdičkám auta v EURONCAP testu. Možná i velkému podílu plastů. To auto má kastli většinově z kompozitu.

Nicméně tři malé děti včetně půlročního v autě v závěji, nepojízdné auto, domů 80 km. To je problém, který nepustí ke slovu emoce, vše šlo jako na drátkách, řidiči zastavovali a nabízeli dokonce odvoz, ale v našem počtu jsme se k nikomu nevešli a rozdělit se.. na to jsme měli málo dospělých. Nicméně díky kamarádovi Danečkovi, který nepotřeboval vysvětlení, byla rodinka do hodinky v teple. A o to šlo. Navíc Daneček není jediný, kdo je ochoten nabídnout pomoc.

Pokuta, dýchání na alkohol, vyproštění, naložení, odvoz, pěšky přes KV k mamince zpět, organizace repatriace lidí a vraku do Kladna/Prahy. Bezesná noc.. Stud. Neuvěřitelný stud. Stud za chybu, stud za cosemohlostát, stud před světem. A velké díky osudu, že ten zdvižený prst někomu, kdo si myslel, že zvládne dost, ten prst nikoho nebolel fyzicky. Při řízení jsem trochu zpomalil, spím stále špatně.

Dost dlouho se čekalo na rozhodnutí pojišťovny a názor opravce, což vyústilo k vyřčení plnění totální likvidací a odprodej vraku. Tímto jsme na tom se ženou na totální škody na autech 1:1

a věřím, že na tomto skore skončíme. Sice máme z naší neschopnosti se s ní rozloučit fabii, ale čtenář si umí představit, jak se ve fabii combi přepravuje pětičlenná rodina s hlubokým kočárkem. Blbě. Dočasně to řeší střešní box, ale strach z možné nehody v malém autě, do kterého se navíc nevejdeme, nás přinutil přehodnotit priority a provádíme vícesměnu dvou jetých aut za jedno jeté:

Citroen C8 (dva šípy ve znaku) + Škoda fabia combi (námi zvaná žlutý šíp) = Peugeot 807 (lev)

Změna mezi P807 a C8 není jen změna masky, polepšíme si motoricky, věkově, kilometrově. Nemálo doplatíme. Jistě existují levnější varianty, ale dcera prohlásila: "Táto? Ten Citroen se musí opravit!" "Ale Madlenko, co kdyby to byl Peugeot, to je skoro stejný?" "Tak to jo, pežot je lepší."

Tedy schváleno. Za ten pocit bezpečí bych byl ochoten zaplatit více.

Koloběh papírů a shánění je téměř u konce, měsíc po nehodě již nevlastníme C8, formálně vlastníme P807 dovezený z Francie, který prochází dovozní procedurou, fabie je před prodejem. Těším se, že budeme normální rodina s jedním ojetým, byť trochu větším, autem.

Žena mi nedoporučovala otevřeně hlásit do světa, jakej jsem kazisvět, stále se hodně stydím, stále se hodně bojím a potřebuji to nějak uzavřít. Měl jsme za to, že jezdím bezpečně, defenzivně, opatrně, svižně a plynule. Přesto jsem do rodinného rozpočtu zasadil pěknej a nečekanej zářez, který budeme zacelovat dlouho, ale nejlépe a správně to zhodnotil pan LK:

"Ty vole, buď rád, že to dopadlo takhle, mohl si třeba bručet."

A to nelze než podepsat, proto pokud řídíte, jezděte tak, abyste se nemuseli stydět jako nyní já, prosím.