Nejsem recenzní typ. Nejsem ani veliký čtenář. Ovšem občas si přečtu recenze jiných a občas si knihu opatřím. V duchu závidím zavilým čtenářům, kteří zvládají. Osud tomu chtěl, že mi byla zapůjčena kniha o jedné výjimečné pilotce. A ta kniha mne inspirovala k článku na blogu, možná pokusu o recenzi, možná jen poukázání na dvě knihy, možná je to jen pouhé zamyšlení.

Onou knihou o pilotce je kniha Létání - můj život od Hanny Reitsch.

Ta paní je mi něčím blízká, narodila se v Jelení Goře (Hirschberg), byla to Němka (1912-1979). Když se narodí žena, která umí létat a dostane se k létání, létá lépe než muži, o tom jsem přesvědčen. Kniha je její autobiografií a je napsána po inženýrsku. Stručně, občas vypíchne zajímavou událost, snaží se čtenáři servírovat v logickém sledu.

Ta paní zvládla za svůj život mnohé, šla tvrdě za svým cílem a podřídila tomu celý život. Já si odnáším ze čtení  jedno zajímavé téma a tím je druhá světová válka. V knize jsou pasáže, z nichž lze cítit zvláštní hrdost na svůj národ, na Německo. Je jednoduché to odsoudit jako nacionalismus, já se však zejména po přečtení řádek o jejích bojích s ovzduším snažil její věty chápat v širší souvislosti, Jako věty příslušníka národa, který si svou sílu a slavnou minulost v určité fázi naší téměř společné historie uvědomoval. Kniha končí v roce 1945, byla sepsána po návratu ze zajetí. Dosud jsem nečetl mnoho o pohledu Němců na toto období, je to zajímavé a je zajímavé, jak tato žena mohla zasáhnout  a zasáhla do vývoje války.

Závěr nenabízím, je to jeden z textů, který mi budí otázky a další vnitřní úvahy.

Narozdíl od knihy Žáby v mlíku. To je kniha, která je pro mne zjevením a velkou vzpruhou, byť je to mystifikace (ve svém původním slova smyslu). Doporučuji zajímavý souhrn knihy Žáby v mlíku. Už jen ta bajka je tak silný příběh, který musí dodat odvahu nejen v krátkodobém horizontu.