Chtěl jsem mít v kanceláři fotku dětí, ale pořád to nebylo ono.

Začal jsem tím, že jsem si dal na zeď fotku dítěte, sebe v roce 1979 nebo 1980 na leteckém dni v Karlových Varech. Je to nejstarší dochovaná  stopa, kdy si malý DJ šáhl na letadlo. Dokonce není vyloučeno, že ta vrtule v pozadí  je letadlo, které mne po 12 letech tahalo do vzduchu. Tu fotku mám rád, vypovídá o době, ve které byla pořízena, koukám na ní často.

Ale chyběla mi fotka maminky a ženy, které mne v mém leteckém snažení velmi podporují. Pořád se nedařilo je nashromáždit na letišti najednou a mít u toho letadlo, které už taky patří k nám. Ale dnes se to povedlo. Kluci kroutili hlavou, protože letadlo bylo postaveno a složeno jen za účelem pořízení fotografie, na létání dnes nebyl prostor.

Od této chvíle budu mít na zdi dvě fotky. Jedna bude symbolizovat toho, kdo mne k letadlům dovedl a druhá, která symbolizuje Ty, které mne v létání usilovně podporují.

A protože mne podporují opravdu ze všech sil, v sobotu jsem si splnil dílčí letecký cíl a i přes dříve mnohokrát deklarovaný odpor k ultralehkým letadlům jsem úspěšně složil pilotní zkoušky na ultralajt. Šlo to díky skvělému instruktorovi a předchozí zkušenosti s létáním nečekaně snadno. Na pocit, že letadlo má motor, si tedy postupně zvykám. A k motoru patří i jiné oblečení :-)

 Jaro 2011,  v kukle po dědovi.