Když jsem před dvaceti (ano, v lednu to bude dvacet let) začal s leteckou amatérskou kariérou, učili jsme se v rámci teorie různé formy plachtařského poletování. Termické lety, lety na svahu a rovněž létání ve vlně. To třetí bylo pro mne jako sci-fi. Tři roky po revoluci, 16 letech a ve druhém ročníku gymplnázia jsem si těžko uměl představit, že jednou s vlastním letadlem okusím vlnu.

Nebudu se zde rozepisovat o teorii, necítím se fundovaný zde poučovat plachtaře, ale spíše pootevřít obzory věrnému laickému čtenáři. Takže v kostce jde asi o to, že je potřeba to spávné výrazné pohoří, přes které vane ten správný vítr a není moc oblačnosti. Ten vítr způsobí, že se za pohořím rozkmitá, asi jako voda, která v řece plyne přes balvan a vytvoří peřej. Díky tomu jsou místa, kde vzduchová hmota stoupá, jsou místa, kde klesá. Ve vzduchu je však efekt náramný a rozkmit dosahuje běžně několika km nad mořem třeba i deseti km, i více.

U nás a obecně ve střední Evropě je jen jedna oblast, kde se dá vlna létat - Jesníky a Krkonoše. Díky pochopení úřadů je tam i vymezen vzdušný prostor pouze pro toto létání, tudíž se lze vyšplhat nad běžných cca 3 km, do kterých není zapotřebí odpovídač - přístroj, který komunikuje s radarem řízení letového provozu, dost žere energii a je drahý, proto v drtivé většině větroňů se nevyskytuje.

Donedávna jsem neznal mnoho lidí, kteří se ve vlně povozili. Je to i tím, že létám v Chebu, odkud je do vlny asi nejdál z celé republiky. Proto jsem hltal zdroje, údajně se létala malá vlnka i za války u Chebu a jsem si jistý, že jsem tam ten typ proudění letos potkal. Když jsem se s tím setkal, narůstala moje zvědavost a v létě jsem se zúčastnil přednášky na toto téma. Moje zvědavost, vytyčený cíl a hlavně obrovské pochopení rodiny tomu chtěly, že jsem si na dva dny do Jeseníků i s Fanoušem zajel.

Osm hodin za volantem cesty tam bylo korunováno úspěchem a zažil jsem učebnicovou ochutnávku, jaké to je létat v 3,5 km nad mořem. Výše to v mém počasí a době startu nešlo, ale jsem i rád, nemám to správné záznamové zařízení a pro splnění výkonnostních plachtařských odznaků se rád vrátím.

Zde je vidět jak se souvislá oblačnost tekoucí z republiky do Polska, ztrácí za hřebenem.

Parametry solo letu: cca 100 km, max výška cca 3500 m.n.m., teplota -8 stupínků pana Celsia, sestup na přistání probíhal díky blížícímu se západu slunce rychlostí 13 m/s, to je už slušnej rachot. :-)

Je to hezké, když se celá republika dusí pod poklicí inverze a já koukám od Beskyd až na Tatry, je to zcela jiná dimenze plachtařského létání, sebere ještě více energie, času, peněz, ale stálo to za to.

Díky ženě za pochopení, díky do Mikulovic přátelům za podporu a pomoc, vrátím se. Rád.