vyjdu na terasu. Kouknu na klid pod sebou, pak spolu se ženou zajdeme na snídani a pak se střídáme o Dádu, protože máme různé zajímavé příjemné procedury.

Zdá se, můj první lázeňský pobyt v opovrhovaných Frantovkách si kluk pocházející z vyhlášených lázní Karla začíná užívat a vnímat klid. Jen ty kešky tady skoro žádné nejsou.

Vážení čtenářové, odpusťte nám tohle vychloubačné sdělení, ale týden se ženou s plným servisem, notebookem a pouze nemluvnětem... Není to luxus? 

Je, nadpozemský. Všichni se usmívají, je nás tady pár, lahváče v lednici...

Dovoluji si tvrdit, že život se vkrádá do světlejších úseků a opouštíme tmavé pruhy (teorie zebra).

Proto musím ukrást licenci panu Jarmikovi a popřát všem ještě hezčí týden, než budeme mít my!