Mám za svůj život už třetího řiditelného draka. Vždy mi vydrží dlouho. První asi dvacet let, další dva mám. Původně jsem si myslel, že ten horší půjde dětem na hraní, ukázalo se, že jejich rozpětí ručiček není na řízení draka na dvou šňůrách dost. Při pokusném létání přišel drak k pár zlomeninám nosné části....

Tak jsem cestou z práce zakoupil dětem krásného plátěného draka s jednou šňůrou. holky byly nadšené a dnes jsem keškovýlet naplánoval do rovin a polí, abychom jej mohli prubnout. Podařilo se, vítr byl natolik silný, že nebylo zapotřebí zásahů ze strany pilotek a holčičky si vystačily s pasivní rolí.

Přiznám, že jsem byl dojatý. To jejich nadšení z něčeho, co samy (!) mají v rukách. Moc se mi to líbilo, proto jejich drak našel místo v autě vedle toho mého.

První start byl rovnou v sole pouze s teoretickou přípravou.

 

 

Okamžitě jej Majda přibila na oblohu.

Bez dalšího komentáře, prostě extáze :-) (Terezka nám nějak vyrůstá z oblečení, ale poručila si...)

Došlo k odvážnému předání Terezce, ta nějak nechtěla pochopit, co to je PEVNĚ držet.

Objektivně nutno poznamenat, že otec jednou rukou fotí a druhou drží šňůru mimo záběr. Pro Terezku plánuji nějaké poutko na ruku nebo kšíry.

Důkaz, že Majda umí a Terezka....