Je to k nevíře, ale už i takováto čísla mne potkávají.

Se spolužáky ze základní školy jsem se až na jednotlivé výjimky neviděl 15  let. V pátek jsem se zúčastnil srazu po dvaceti a doslova jsem zíral. Byl to silný zážitek, tak snad po djovsku:

• všechny jsem poznal
• holky vypadají skvěle, však jsme v těch nejlepších letech
• kluci vypadají jako já, tj. taky dobře
• vyvalilo se, kdo koho miloval - zde mohu porovnat s nedávným srazem maminky po 45 letech a asi nás čeká 25 monotématických let :-)
• trávili jsme skoro celou dobu v socialismu a jistě to na nás mělo vliv
• s těma lidma se znám déle než se ženou
• přišli všichni moji tehdejší nejlepší kamarádi a jsem rád, že si stále rozumíme úplně stejně. Asi jsem přišel o pár dalších volných večerů v KV.
• jako jediný mám tři děti se stejnou partnerkou, kterou mám dokonce za ženu
• přivítání od spolužáka: "Nazdar ty mediální hvězdo!" Člověk jednou něco pronese v hlavních zprávách a všude slyší stejnou větu.
• účet v hospodě byl příjemně nižší, tj. ceny v KV ještě nedosahují výše v hlavním městě
• sešlo se nás jen devět, ale i tak tam bylo zastoupeno celé spektrum
• paměť již selhává
• do paměti se zapíší opravdu jen nezapomenutelné zážitky :-)

Bylo to skvělé. Jsem rád, že jsem se mohl zúčastnit. Bylo to něco, co jsem nečekal a co mne neuvěřitelně překvapilo. Mám rád své kořeny.