Dnes mě Terezka zastihla v kuchyni při přípravě oběda, významně se podívala na ručičku, kde se jí houpaly tátovy hodinky, které jim věnoval na hraní.

"Mami, je PŮL hodin!"

"A co to znamená, Rézinko?" ptám se.

"To znamená, že chci jíst!"

"Dobře, jen dokrájím tu cibuli, umeju si ruce a dám ti svačinu."

"Ale je PŮL hodin" praví dcera ještě naléhavěji. "To znamená, že chci jogurt! Activii, víš?" praví téměř vysíleným hláskem.

To vše se odehrálo asi půl hodiny po snídani, u které tvrdila, že nebude nic jíst, pak si nechala namazat půlku rohlíku a nakonec snědla celý...

Je na obou holčičkách vidět, že jim zatraceně chybí pohyb venku, máme teď takové nešťastné období - začalo to virózami u všech holek, samozřejmě postupně, u Madlenky to bylo dramatičtější, měla chudák 39 horečky, pak si Terezka pořídila zánět spojivek, aby to Máje nebylo líto, chytla to po týdnu taky, k tomu si ještě pořídila sádrovou dlahu na 10 dní (pevně doufám), bez berlí, tudíž chodit ven nelze. Do toho Dádince lezou zoubky, takže o veselo u nás není nouze. A aby to nebylo líto mně, chytla jsem virózu taky i se zánětem spojivek... Ještě čekám, že holky dostanou neštovice a už mě asi odvezou, jen nevím kam.

Pěkné léto, co nejmíň starostí a hooodně pohody všem přeje paní Djová