Nejedná se o nový nábytek, ale o nové slovo naší Majdy. Je to oslovení táty. Nechápu, jak na to přišla. Tak se jí tady pomstím tím, že zveřejním její grimasy zejména ze Štedrého večera. Tak.

Majda jako každé dítě slova utváří. Některá neumíme reprodukovat, dokonce, když se o to pokoušíme, tak se vzteká, že to nevyslovujeme správně. Kupříkladu neumí vyslovit slovo kombinéza. Asi měsíc tomu říkala kombijéna, ale ze dne na den to byla kombizéna. Umí totiž novou hlásku ZET. Jakmile ale řekneme kombizéna, vzteká se...něco jako: "řekni uň"...

Do rodinné kroniky tedy registruji:

• drbáček - takto se Majda označovala asi od roku a půl
• gaučík - označení pro třicátníky

Ostatní neumíme reprodukovat, je to welšsky.

Dále Majdu baví dovádět a to natolik, že miluje hopsání na tátovi jako na koníkovi. Jakmile ulehnu - kamkoli - mám ji za krkem a je ochotna si dokonce zout bačkůrky. Dobrovolně.

Užívá si to.

Následující fotografie jsou mladšího data, na této je názorně vidět má práce se strojkem. Vlasy jsme do společnosti schopni učísnout.

Gaučík má skvělý cit pro kompozici. Pro rýpaly - v obou sklenicích byla cola a takto je na sebe nastavila, když jsem polevil v hlídání. Ostatně ráda staví věci na sebe, ale zásadně nesouose (to slovo asi neexistuje, nebo jo..) a zásadně jí to nepadá, už asi rok.

Ochotně pomáhá dělat binec a překážet v kuchyni. S nožem vpravo pracuji já. (Zde je vlastně taky ostříhaná)

A jsme u kyselých obličejů, aneb - Majdo usměj se

 

Vzácná chvilka, nemluví.

Ty sliny snad nejsou vybuzené pohledem na sklenku vína :) Terezka je hodné dítě, pláče jen v noci a ne celou.

A na závěr důkaz, že i my máme mikrovlnku, ale i žehličku...