Bych dokončil celou sérku, dopochlubím se s posledními dojmy z onoho ostrova u Číny (v Číně).

Jestliže je něco pro Evropana na Asii zajímavé, patří mezi to strava, způsob konzumace a způsob přípravy. Když jsem jako malý slýchával pohádky a hostiny o dvanácti chodech, nějak mi to nešlo do hlavy. Já si ve školní jídelně dám poblívku, UHO, podešev, brambory a kompot. To jsou tři chody a už nemůžu. Jak to ti králové dělali?

Na Taiwanu jedí i více chodů a je to samozřejmě objemem stravy obsažené v jednotlivých chodech. To dá rozum.

Vrcholem kulinářského turizmu byla návštěva restaurace, kde nám předvedli, co to je teppanyaki. Sice japonský vynález, ale kdo by tak daleko od domova trval na detailech. Je to takový ten velký plechový stůl, u kterého stojí maník se špachtlema a snaží se vařit na efekt.

DJovo postřehy:

• plotna je po okrajích pouze teplá - položil jsem si tam i ruku...
• plotna tedy peče pouze na malém prostoru, zbytek je určen k temperování surovin nebo již připravených pokrmů
• u rozkroku měl náš chlapík odsavač par, tudíž velice komfortní záležitost
• hrozně dlouho mu to trvá, ale je to zážitek
• chlapík reguloval teplotu na plotně
• chlapík stále očišťoval plotnu od připalujících se potravin
• bylo nás okolo něj asi deset a všichni jsme chtěli ochutnat všechno, bohužel měl třeba jen dvě ústřice a jiné nedělitelné ingredience, tudíž stejně se naše porce lišily
• občas u naší plotny vařil i pro jiné "stoly", to nás dost popouzelo, sliníte a voni to pak odnesou...
• chody byly připraveny na střídačku od chlápka a z poloviny z kuchyně (studené chuťovky)

Vlevo v pozadí je naše čínská kolegyně, pracovně jsem jí dal přezdívku Björk.

V jednom z chodů byl i hovězí vývar, to jsme se těšili, že si konečně spravíme chuť něčím, co se nedá zkazit.

To je ono, tři syrové kuličky z hovězího. Naštěstí to přelili hovězím vývarem a hle, ono se to "udělalo". Kuličky nebyly tak úplně kuličky, ale slabé plátky masa, kterými byla obalena kulička. Něčeho jiného. Vcelku chutné. Zapomeňme na nějaký BSE, ptačí chřipky...

Ostatní chuťovky vypadaly náramně:

Prostě paráda, moc se mi to líbilo a myslím, že jsem ani nevečeřel :)

Co nás zaujalo náramně, byla elektroinstalace na domech. Všude visí dráty, halabala. Nechápu, jak kontrolují odběr. Možná mají asi paušál, jako unás platíme za TV a rozhlas. Dohledat dráty k něčemu asi nejde a asi nejde ani zkontrolovat. Nikde jsem neviděl elektrohodiny.

Moc to není vidět, ale ty lijány jsou vodiče místy obalené izolací.

Tenhle "skvot" připojuji na úplný závěr. Jedná se o blok oproti chrámu. Vpravo dole prodejna suvenýrů a starožitností (kopií).

Prostě ten ostrov po několika dnech šacuji na továrnu na peníze, vše je účelné a dimenzováno pouze na svou životnost, pak se to samo rozpustí.