Žal nejde utišit, marná to snaha

odešla navěky, odešla sama

Proč si mě nevzala, tiše se ptám

s sebou do krajin kde Marduk ti dá

dobrou noc na lůžku z černých hyacintů

proč mě tu necháváš, v hlouby labyrintů

co život si říkají, cestou pryč je smrt

přátele brát, to nelze zapomět,

byla-li sdílena, byl by to květ,

namísto toho v černém hávu zmrd.