V pedagogice probíráme drogy a vše co se jich týče. Jak mě to téma nutí k zamyšlení. Když si uvědomíme, jak jsou v dnešním světě drogy dostupné. Jak snadno se k nim může dostat, kterákoliv věková kategorie. Možná to tak bylo i dřív. Já si těchto věcí začala všímat až teď.

Není nikdo - a pokud teď někomu křivdím, tak se omlouvám  - kdo by neochutnal alkohol na prvním stupni základní školy nebo dokonce už ve školce. Každý si přece aspoň jednou cucl. Všichni jsme zvědaví. Vidíme taťku, jak pije pivo a už žebráme jestli bychom nemohli aspoň olíznout pěnu. Na Silvestra si připijeme lokem šampusu a o Velikonocích skleničkou vaječného koňaku, ale skutečně to tak začíná? Těžko. Sice jsme se učili, že úplným abstinentem je dítě do pěti let a vyléčení alkoholici, kteří se alkoholu nedotkli nejméně tři roky, ale pro to nejsme alkoholici. Tak kdy to tedy začíná?

ALKOHOL

Alkoholu jsem se pořádně napila až na druhém stupni základky. Tím pořádně myslím jen jednu sklenku vína. Pouhou skleničku červeného, kterou mi nalila kamarádka, jejíž rodiče jsou vinaři. První pokusy s alkoholem většinou začínají v rodině. U nás to tak nebylo. Mamka je abstinentka. Tvrdí, že odjakživa, proto nemá ráda, když nás vidí pít alko, ale nevěřím jí, že to někdy taky nezkusila. Skoro každý to jednou zkusil, asi tak jako jednou ochutnáte nějaké zajímavé jídlo a pak zjistíte jestli vám chutná nebo ne. Jak jinak byste věděli, že je už nikdy nepozřete? Možná je to tak i s alkoholem. Ochutnala jsem jako malá pivo a zjistila, jak hořkou má chuť. Hned jsem věděla, že ho nikdy pít nebudu. A nepiju. V dospívání nebo pubertě je to těžší. Po základce začaly zábavy a diskotéky. Plný bar toho nejrůznějšího pití. Kdyby aspoň tak nelákali. Podíváte se na tu barvu a máte chuť ochutnat. Kamarád vás pozve na jednoho panáka, druhý kamarád zase na jiného. Najednou zjistíte, že vám něco i chutná. Malibu svou jemností a kokosovou chutí, jelzin ovocnými příchutěmi a sladkostí. Tak to začíná, od jednoduššího po složitější. Pak se posouváte ve stupnici tvrdosti. Na zábavách u nás hodně frčí víno, vodka dokonce i slivovice. Co z toho vyplývá? Že asi piju :D Ale kdo ve dvaceti ne? Málo, málo lidí. Dám si občas o víkendu, přiměřeně. Někdy z chuti, jindy kvůli náladě. Občas když vidím ty malé třináctileté holky, jak se opíjí do němoty, říkám si...kde nechali to příjemné období mezi dětstvím a dospělostí. Ten čas trávený venku s přáteli...ta dobrodružství v přírodě a blbnutí s kluky. Všechno přeskočili jen, aby mohli popíjet drinky, po kterých bude jejich mysl odvážnější a flirtování mohlo začít. Neuvědomují si, že tohle mohou nechat na potom. Protože pak už nezažijí ty skvělé bezstarostné věci plné radostí. S pitím a sexem přichází zodpovědnost. Málokdo si to uvědomí včas.

KOUŘENÍ

Nebylo to dřív tak, že kouřili hlavně kluci? Myslím, že dnes je holky předběhly. Svou první cigaretu jsem okusila v jedenácti. Nebyli jsme svatí, ale zvědaví a aspoň jednou to zkusit musíme. Neříkají si to na začátku všichni? V počátcích nám cigareta nechutná. Poznáme ji a zjistíme jak smrdí. Dobře, už nikdy víc si ji nedáme. Ale je to pravda? Přijdou přátelé, s nimi zábava a párty začíná. Co nám dřív smrdělo najednou začíná chutnat. Už dávno mladí lidé nekouří proto, aby ukázali jak velcí jsou machři, jak jsou dospělí. Dnes je za tím spousta jiných věcí. Všichni kolem vás kouří, časem podlehnete...někdo vám nabídne, zkusíte...jste nervózní a cigarety prý pomáhají. Důvodů proč začít je spousta. Někdy to prostě jen ze zvědavosti zkusíte a tím pro vás kouření končí. Já to ze zvědavosti zkusila několikrát. Cigarety mi chutnají, ale k životu je nepotřebuju. Nikdy bych si nekoupila krabičku. A vím, že nikdy doopravdy nikdy neznamená. Občas si na akci jednu nebo dvě cigarety zapálím, ale to není závislost. Mohla by se z toho vyklubat, ale člověk se silnou vůlí nepodlehne a neztratí kontrolu...většinou. Když si vzpomenu na doby, kdy mě a mým nejlepším přátelům bylo patnáct a kdy jsme si říkali, že nikdy nezačneme kouřit. Život si nepředurčíme. Je pravda, že většina z nich není na kouření závislá, ale rádi se napijí. Ne přes týden a ne vždy to přeženou, ale jsou víkendy, kdy mají kocovinu a výpadky paměti. Když člověk otevře oči, vidí ten svět kolem, který pro něj předtím neexistoval.

MARIHUANA

Do osmnácti jsem o této droze nikdy neuvažovala. Byla to tráva, kterou jsem viděla jen ve filmech. Nevěděla jsem, jak přesně působí a nelákala mě. Je to zvláštní. S věkem rostou experimenty. V dnešní době možná více než dřív. Ne, to je jen můj pocit. Tráva je snad stará jako lidstvo samo. Začnete si jí všímat až se dostane do vaší blízkosti. Předtím jsem neměla potuchy, kolik lidí kolem mě hulí. Jednou si toho stejně všimnete, dřív nebo později. Možná to i vyzkoušíte. Ale nedržte se toho. Profesor biologie nám nedávno řekl, jak si všichni myslí, že je marihuana škodlivá, ale málokdo ví, že kouření je pro tělo horší. Tráva má i léčivé účinky. Je obsažena v lécích, mastičkách. Je nelegální a zavrhovaná a rozhodně nic takového nepodporuju. Zkusila jsem to, uspokojila svou zvědavost a tím to končí.

Žijeme v tomto světě, kde se kolem nás drogy motají. Záleží jen na naší vůli, zda podlehneme. V rozmezí věku 15-20 nás tento vír může vtáhnout, ale jednou snad dospějeme a uvědomíme si, že cigarety a alkohol nejsou žití a radosti života, ale jen přežívání, které se může zvrtnout.