Od doby, co německá narkomanka vydala svou knihu My děti ze stanice ZOO, už uběhlo pár let. A jak je vlastně Christiane prožila? Na závěr zmiňované knihy přidala překladatelka stručný souhrn Christianina života do roku 1998. V rychlosti popsala Christianin život od roku 1978 po rok 1998, tedy od jejích šestnácti do třiceti šesti let.

Christiane F. Po dvaceti letech

Ten opuštěný lom, kde by žila se svými přáteli v lásce a míru, Christiana, ale nikdy nenašla. Tak jako dřív téměř dvacet let žila ve světě snů a iluzí a také ve světě drog, bez kterých nedokázala překonávat problémy všedního života.

Její první láska, Detlef, se po odpykání trestu už patnáct let nedotkl heroinu, a dokonce přestal i kouřit. Žije se svou přítelkyní a řídí autobus pro postižené. Také kuřátko, Frank, kterého Christiana považovala za "odepsaného heráka", žije dnes bez drog a živí se jako taxikář. I Stella se vzdala heroinu, vyměnila ho, ale za alkohol. Christiana měla ze svých přátel zdánlivě nejsnadnější cestu do světa bez drog. Když v roce 1979 vyšla poprvé knížka My děti ze stanice ZOO,napsaná podle jejího vyprávění, stala se rázem slavnou. Její nový známí, novináři Horst Rieck a Kai Hermann, jí pomohli sehnat učební místo v knihkupectví blízko Hamburku. Půl roku před závěrečnými zkouškami ale Christiana, jako už mnohokrát ve svém životě, nevydržela a ze školy utekla. Peníze, které dostala v den své plnoletosti za svou knihu, paradoxně způsobili, že se své závislosti na drogách nedokázala zbavit. Už si nemusela vydělávat jako zlodějka a prostitutka, mohla mít heroinu, kolik chtěla. Ani sny o princi na bílém koni se jí nechtěly plnit a její lásky ji opouštěly jedna za druhou. Za jednou se vydala až do Řecka. Jmenoval se Panagiotis, byl to veselý a zábavný milovník života, ale také drog. Christiana ho chtěla vzít s sebou do Berlína, ale dřív, než se spolu vydali na cestu, byl její přítel zatčen při loupežnickém přepadení,a tak skončil ve vězení. Vrátila se tedy do Německa sama, heroinu však věrná zůstala. Teprve v roce 1995 byla Christiana přijata do programu léčby polamidonem.Každý den si chodí k lékaři pro svou denní dávku náhražkové drogy. A pak konečně došlo v jejím životě snad už k definitivnímu zlomu - po krátké známosti s o deset let mladším chlapcem otěhotněla, přítel ji opustil a narodil se jí malý Jan-Niklas Philip. Dnes je jejímu synovi rok a půl a k velké radosti matky nenese známky její bouřlivé minulosti, tak jako moho dětí bývalých narkomanek. Nyní tedy žije v dvoupokojovém nájemním bytě v Berlíně - Neukollnu, konečně má cíl, smysl života a spřádá nové plány. Chtěla by napsat ještě jednu knížku, tentokrát už sama, a za vydělané peníze se odstěhovat na venkov. A už dnes se zamýšlí nad budoucností svého syna a o tom, jak ho ochránit před drogami. Rohodla se, že mu co nejdříve dá přečíst svou knížku My děti ze stanice ZOO, a doufá, že strašná minulost matky bude pro něho dost odstračující. A hlavně mu chce poskytnou všechnu svou lásku a bezpečí domova.

Zanedlouho má Christiana skončit svou léčbu polamidonem, snad poslední dávka bude i poslední drogou, po které kdy sáhla...

4.11.1998 Zuzana Soukupová.

Christiane F. po třiceti letech

Docela mě zajímalo, jak skončil ten napínavý boj Chtistiane X heroin, a tak jsem vyhledala novinky. Někdo by možná řekl, že už Christiane svůj boj vyhraje, ale jak se říká, co se v mládí naučíš, ve staří jako když najdeš. V roce 2008, kdy jí bylo čtyřicet šest let do toho znovu spadla. Její syn skončil v ústavu pro péči o mládež. Více si můžete přečíst v těchto článcích: http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/147017-divka-ze-stanice-zoo-po-30-letech-znovu-spadla-do-drog.html ; http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-pribehy/103928/hrdinka-knihy-my-deti-ze-stanice-zoo-je-znovu-na-drogach.html