Opět básnička inspirovaná narkomany.Není moc povedená,ten konec už hodně kolísá,ale dlouho jsem žádnou nepřidala a tohle je poslední,co jsem sesmolila :D

---

 

Cítit se jako vyschlá studna,

bez vody,lásky a cudnosti.

Jak může být ta cesta schůdná,

když se vše mění na marnosti?

Hledala jsem kapku kouzla,

co mou existenci oživí.

Nevšimla si,kam až jsem sklouzla

a kdo mě teď odtud vyloví?

Ponořila jsem se do špíny

a utekla tak do světa snů.

Nevidím obraz čisté hladiny

a je konec krásy bezstarostných dnů.

Zničila jsem své pravé já

a oblékla si rozstrhaný kabát.

Ten už se zašít nedá

a má budoucnost je v dálce bledá.

Jak bylo všechno snadné

a jak je dnes všechno prázdné.

Jak bylo okolí a barvy jasné

a jak jsou teď zrádné.