Ležela jsem v babiččině ztemnělém obývacím pokoji, sama se svými myšlenkami a vzpomínkami na dávné události, jež se zde odehrály téměř před stoletím, a poprvé jsem rozjímala nad sebou. Nebylo to jednoduché, protože dosud jsem se pohledu do vlastního nitra úspěšně vyhýbala. Zaplnila jsem si život pohodlnými přátelskými svazky a povrchními city. Měla jsem mnoho přátel a milenců, ale pouze jeden z nich po sobě zanechal nějaký dojem. Ostatní v mé mysli splynuli v šedivou masu. Vždy jsem prchala před hlubším citem a bála se odpovědnosti závazného vztahu. Teď jsem však byla konfrontována s událostmi a city, nad nimiž jsem neměla žádnou kontrolu...

Tak vás přivítá zadní obal této knihy. Musím říct, že v pocitech hrdinky jsem se tak trochu viděla. Kniha se vesměs zabývá city a pocity Andrei. Mladé ženy - bydlící v Americe - jejíž dědeček, kterého viděla naposledy ve dvou letech svého života smrtelně onemocněl. Protože se Andreina matka za svým otcem nemůže jet podívat, jede do Anglie Andrea. Pozná svou rodinu z maminčiny strany. Babičku, která bydlí ve starém a chladném domě. Dědečka, který leží v nemocnici a jen málokdy se stane, že je úplně při smyslech. Rodina na Andreu nijak zvlášť nezapůsobí. Tedy ne ta rodina, která stále žije. Minulost se zdá z babiččina vyprávění o mnoho zajímavější. Jaký byl Andrein pradědeček, tedy otec jejího dědečka? Co se v této dávno zemřelé rodině událo? Jaká tajemství skrývá starý a věčně studený dům? Dovolí dům Andrei nahlédnout do minulosti? Na tyto otázky odpoví obsah knihy.

Přestože čtu raději horory, občas se vrhnu i na nějaký ten román. Tuto knihu bych za román označila. Možná i psychologický a dobrodružný. Jsou v něm totiž hlavně popsány pocity hlavní hrdinky ať už fyzické nebo psychické. Pokud máte rádi knihy jak zamilované, tak s tajemstvím a konečným rozuzlením a malým poučením, bude se vám líbit. :)