Je to už dávno, co jsem plánovala přečíst Kingovu knihu O psaní. Tak dávno, že jsem na ni zapomněla. Teprve na začátku prázdnin jsem hledala něco od Kinga na internetu a objevila tuto příručku.

---

O psaní - Memoáry o řemesle

Tato kniha není autobiografie. Je to spíš jakési curriculum vitae - můj pokus naznačit, jak byl zformován jeden spisovatel. Ne to, jak byl jeden spisovatel stvořen, ať už podmínkami nebo vlastní vůlí (i když jsem tomu kdysi věřil). Všechno potřebné vybavení už je v nás, když jsme odesláni na tento svět. Ale v žádném případě to není neobvyklé vybavení, jsem přesvědčen, že spousta lidí má aspoň nějaké spisovatelské či vypravěčské nadání a toto nadání je možné posílit a vybrousit. Kdybych tomu nevěřil, bylo by psaní této knihy ztrátou času.

Tak popsal S. King svou knihu, která je rozdělena do několika částí.

 

První část knihy - její začátek ,je jakým si průvodcem Kingovým životem. Jak na začátku správně poznamenává, tato kniha není jeho autobiografií. Popisuje pouze něco málo ze svého života spojené se psaním. O jeho dětství bez otce s matkou, která vystřídala několik prací, aby uživila své dva syny. O své první povídce a o tom, jak se psaní nevzdával, i když časopisy, do kterých posílal své povídky mu je bez otisknutí poslali zpět. O lásce Tabby, která se stala jeho manželkou. O tom jak se rád napil, až zjistil, že je závislí. V té době napsal horor Osvícení, teprve poté co ho dopsal si uvědomil, že psal sám o sobě, že je totožný s jeho hlavním hrdinou - spisovatelem Jackem, který se také rád napil.

King se zmiňuje o svých dětech a jak bylo ze začátku těžké uživit rodinu. Když se s Tabby brali, byli ještě mladí, skoro děti, jak popisuje, a nebylo vůbec lehké rodinu finančně zabezpečit s učitelským platem, jaký Steve dostával.

Cigarety mu byly blízké už od mládí, ale dokázal se dostat i ke drogám, šňupal kokain. Z toho všeho se však dostal.

Napsáním knihy Carrie začala jeho spisovatelská kariéra.

Střed knihy nabízí jakési základní poučky o tom, co psaní vlastně je, Kingovi zkušenosti a postřehy. Při jejím čtení jsem měla pocit, jako by Stephen King seděl naproti mě u stolu a všechny tyto rady mi živě vyprávěl přímo do očí. Takový mám z té knihy pocit. Jako by se mnou seděl  v místnosti a ne na stránkách papíru nebo monitoru notebooku. Je to stejně barvité jako jeho příběhy, přestože tento text příběhem není.

Seznámí nás se svou prací a texty známých, dobrých i špatných spisovatelů. Ukáže nám chyby na různých ukázkách a vypíchne pár rad jako:

♦ Pokud chce být spisovatelem, musíte hodně číst (dobré i špatné knihy, tím se člověk učí) a psát.

♦ Pro své psaní si zvolte vhodné místo, kde se odpoutáte od reálného světa. Kde se budete cítit příjemně a v klidu.

♦ King píše stylem, kdy začne ráno a od svého stolu neodejde dokud nenapíše 2000 slov. Píše každý den, protože by se mu postavy a jejich jednání vytratily z hlavy. Knihu má hotovou přibližně za tři měsíce. Začínajícímu spisovateli však radí začít na 1000 slov za den a přes týden si dát jeden den volna.

♦ Důležité jsou odstavce, dávají příběhu přehled a čtenář se v něm lépe orientuje. (Ale tohle už známe ze slohu :D).

♦ Je dobré se vyvarovat zbytečnému trpnému rodu, příslovcím a přebytečným zájmenům.

♦ Psát správně uvozovací věty.

♦ Styl psaní beletrie má být jednoduchý. Tak jak to v životě chodí a ne plný cizích nesrozumitelných slov.

♦ Popis postav by neměl být tak podrobný, aby čtenáře unudil. Vždycky není důležité popsat do detailů, co má postava na sobě. Je důležité vystihnout její povahu a    jednání.

♦ Stejně tak popis prostředí nemá být zdlouhavě podbrobný ani příliš krátký, prostě zlatý střed.

♦ Přirovnání jsou nejlepší neotřelá a taková, která si čtenář dokáže živě představit.

♦ Je dobré psát upřímně o tom, co známe. Nebát se toho a psát stejně jak to v životě chodí. Např. o práci, o manžeství, o sexu atd.

♦ Důležitý je dialog. Podle něj poznáme jakého charakteru jsou postavy v knize a vtáhne nás do děje. Lépe se ho naučí psát lidé, kteří rádi mluví nebo dokáží naslouchat. Samotářům jako byl například Lovecraft to šlo špatně.

♦ Dalším důležitým bodem jsou postavy. Vytváří se sledováním skutečných lidí a jejich chování. Nikdy bychom, ale neměli přesně okopírovat člověka, kterého známe a vložit ho do naše příběhu. Mohl by se v něm poznat a soudit se s vámi. Je důležitého z něj vytáhnout jen pár jeho vlastností nebo ho alespoň malinko změnit.

♦ Do knihy může být vložen symbolismus, ať už záměrně nebo nečekaně a kudrlinky, které vyprávění ozvláštní.

♦ Upozorňuje také na tempo, rychlost s jakou se vyprávění rozvíjí. Ani příliš táhlé, ale ani rychlé. Opět něco mezi.

♦ První verze knihy se rovná druhé verzi, ale minus 10 %. (První verze=druhá verze - 10 %)

♦ Když je první verze dopsaná, nechá se uležet 6 týdnů. Po té nastane její přepis do finální druhé a konečné verze.

 

Kniha se mi dobře četla, na jeden nádech. Kromě těchto rozsáhlých rad, které jsem tu jen ve stručnosti shrnula (ve skutečnosti je jich víc) King píše o tom, jak vznikali některé jeho knihy: Osvícení, Svědectví, Pytel Kostí, Geraldova hra. Rozebírá je, proč tak napsal to a ono. Je opravdu zajímavé to číst, protože tak pochopíte tohoto našeho oblíbeného spisovatele. Zjistíte jak přemýšlí a jak se staví k jednotlivým věcem.

Poslední částí knihy je Kingova nehoda, která se mu stala při jeho obvyklé procházce, srazilo ho auto. Neskutečně živě, tak jak to umí, popíše celou tuto nehodu, převoz do nemocnice a následné uzdravování. Před tou nehodou byla tato kniha O psaní ještě rozepsaná, skoro u konce. Ještě nebyl úplně zdravý a už ji dopisoval. Opravdu měl na mále, jak popisuje.

Nakonec knížky ještě přihodil jeho povídku 1408, podle níž vznikl i film Pokoj 1408. Ukáže nám kousek nepřepsané první verze povídky s názvem Hotelový příběh a pak přihodí ještě druhou, upravenou a přeškrtanou verzi. Vzápětí vysvětlí, proč ji upravil tak jak ji známe dnes.

Doporučuju přečíst. Nemusíte být začínající spisovatel ani nic podobného. Já jsem jen fanouškem Kinga a z knih jsem nadšená. On nepotřebuje příběh, aby upoutal své čtenáře. Dokáže ohromit i něčím takovým jako knihou O psaní. :)

Na závěr: Objevila jsem skvěle sepsanou recenzi o této knize, jaká by se mě nikdy nepovedla: »čtěte zde«