Poslední dobou trpím akutním nedostatkem času a tak čtu jen minimálně, ale na začátku září jsem si našla čas na zajímavou knihu Veronika se rozhodla zemřít. Název zní malinko depresivně, ale přesně vypovídá o obsahu knihy.

Hezká třiadvacetiletá dívka se rozhodne spáchat sebevraždu. Jen tak. Nemá prakticky žádný důvod. Má dobrou práci, vlastní byt a každého muže, kterého si umane, ale přesto jí něco chybí. Život ji omrzel, je stereotypní a ona místo, aby se pokusila o změnu, spolyká lahvičku silných prášků a spokojeně čeká až si pro ni přijde zubatá s kosou.

Místo poklidné smrti však přichází záchrana a Veronika se probouzí v psychiatrické léčebně. Je naštvaná, protože jí zkazili její plán a ona ho bude muset znovu dotáhnout do konce. Od lékaře se však dozvídá, že jí tento pokus o sebevraždu poškodil srdce a zbývá jí maximálně týden života. Ale Veronika přece nebude čekat až si ji ta hloupá smrt vezme sama, ona rozhodne, kdy zemře. Snaží se tedy sehnat nějaké další prášky, ale zjišťuje, že uvnitř psychiatrické léčebny to nebude tak snadné.

Postupem času se sbližuje s ostatními pacienty. Někteří lidé uvnitř ústavu vůbec nejsou psychicky narušení a to, co je sem přivedlo už dávno odvanulo, ale oni stejně nechtějí odejít. Proč taky? Tady se nemusí o nic starat, mají tu svou kominutu lidí a mohou si dělat, co jen chtějí...nemusí dodržovat žádná pravidla. Uvnitř psychiatrické léčebny je život jednodušší.

Veronika také otevře oči a najednou už se jí nechce umírat. Najde zalíbení ve svém dávném koníčku, kterého se vzdala - hudbě, konkrétně hře na klavír. Jejího talentu si všimne i mladý schizofrenik Eduard, kterého její hudba dostane ze světa, do něhož se uzavřel.

Mezitím vším vystupuje ředitel psychiatrické léčebny, který rozebírá choroby a pokroky jednotlivých pacientů, jež léčí zajímavými postupy.

Když Veronika vidí, jak pomáhá mladému Eduardovi, najde v něm zalíbení, ale chápe, že odtud brzy odejde a nechce, aby si na ni Eduard moc zvykl. Ale jemu se taky dostane pod kůži a společně utíkají, aby si ještě užili poslední den, který jim zbývá.

Ředitel ústavu tak poznává, že jeho neobvyklá metoda léčení, kterou na Veroniku použil, zabrala. Znovu našla smysl života v blízké vidině smrti, která však nepřijde. Alespoň ne tak brzo, jak si Veronika myslí. Stanovená lékařská diagnóza o poškození srdce byla totiž smyšlená a jejím účelem bylo, aby si mladá (úplně zdravá) dívka uvědomila, jak je život důležitý, protože další šanci na něj už nedostane.

Bylo zajímavé tohle všechno číst. Nahlédli jste do psychologie, pochopili jednání postav a uvědomili si, o čem život vlastně je. Brazilský spisovatel Paulo Coelho se mohl inspirovat vlastním životem, protože stejně jako postava Eduarda v jeho knize, i jeho rodiče ho nepodporovali v oblíbenné činnosti - psaní. Sám několikrát skončil v psychiatrické léčebně.

Rozebral tak problém, který je známý nám všem. Nebo jste nikdy ani nezapřemýšleli nad sebevraždou? A teď nemyslím sebevraždu v tom pravém slova smyslu. Jen se podívejte kolik je na internetu básní o tomto tématu, kolik knih a filmů. Samozřejmě, že bychom to nikdy neudělali, ale i tak jsou tyhle myšlenky spjaty s hledáním vlastní identity a smyslu života v období dospívání a ne každý se jim dokáže ubránit. Lidé umírají dnes a denně vlastní rukou. Někdo tento počin považuje za slabošství. Kdo odejde z tohoto světa dobrovolně je slaboch, protože se mu nedokáže postavit. Ale někdo by mohl tvrdit opak. Kdo se dokáže sám zabít je hrdina, protože bude čelit nepoznanému. Navíc, skočit z vysoké budovi, aniž by vám někdo pomohl, nemůže být jednoduché. Stojíte na okraji a díváte se dolů na projíždějící auta. Ta propast se vám zdá, tak hluboká a strašidelná. Pak stačí krok a při letu si teprve uvědomíte, co jste udělali a svou chybu si už nemůžete rozmyslet.....Skočili byste? Já nikdy.

A teď pryč - od tohoto sice zajímavého, ale depresivního tématu - do reality. A pokud by vás život omrzel, přečtěte si tuto knihu nebo se podívejte na její filmovou verzi. Myslím, že by vám otevřela oči stejně jako Veronice.

UKÁZKA Z KNIHY