Jak lépe poznat pocity židů za války, než si přečíst jejich deník? Zamrazí nás dvakrát více, když vlastníkem deníku je zpočátku dvanáctiletá židovská dívka, která 2. Světovou Válku nepřežila, ale zanechala po sobě odkaz, co vydrží navždy. Smutný příběh Anny Frankové zná skoro každý. Anna pobývání v koncentračním táboře nepřežila. Otec našel její deník, který si vedla od 12. června 1942 do 4. srpna 1944  a vydal ho jako knihu. Po jejím přečtení si dokážeme představit, co si museli vyvržení lidé, bojící se o svůj život každý den, prožít.

Přestože od konce války uplynulo šedesátsedm let, její hrůzy zůstanou v lidech navždy. Nezapomenutelné zmaření tisíců lidských životů. Vyhlazování jedné rasy a upřednostňování druhé. Strach, zoufalost, krutost a ponížení jaké zažívali židé, doufám nikdy nezažijeme. Můžeme s nimi soucítit podle jejich pozůstalých pocitů ve formě slov.

Anna patřila k děvčatům, které kluci obdivují. Ve svých dvanácti letech měla spoustu ctitelů. Nápadníky možná přilákala její usměvavá, přátelská, bavící a upovídaná povaha a chuť být středem pozornosti. Během války dostane k narozeninám deník. Tento sešit se později hodí, ukrývá v něm pocity ze sebe samé, ze svého okolí, života jakým žili a popisy charakterů lidí ve své blízkosti. Kvůli válce se rodina Frankových přestěhovala z Německa do Nizozemí. Židé však ztrácí čím dál více pravomocí, jak Anna popisuje. A ze strachu před gestapem, které si později vyžádá Anninu o dva roky starší sestru Margot, se rodina ukryje ve firmě pana Franka. Bunkru ležícímu v horních patrech firemní budovi. Svému novému domovu přezdívají "zadní dům". Ukrývá se v něm osm lidí.  Zpočátku Anna, sestra Margot a jejich rodiče. Pak pan a paní Van Daanovi se synem Petrem a později k nim přibude doktor Duessel. 

Z počátečních zápisků v deníku poznáme, že Anna je mladou nevinnou dívkou, popisující dojmy z lidí kolem sebe. Nejprve spolužáků, později obyvatelů zadního domu. Anna se neskrytě vyjadřuje a popisuje vlastnosti, jak své tak ostatních. Získáme tak představu o postavách. Paní Van Daanová je častým objektem popisu pro její ufňukanost a nespokojenost. O Margot se dovídáme, jak chytrá je. O Annině otci, že je jejím oblíbeným (zřejmě proto jak ji rozmazloval), o matce zase, že ji Anna moc nemusí. Do Petra se později Anne zamiluje.

Protože se postupně s věkem Anna zabývá jinými otázkami života, poznáme, jak její osobnost rostla. Pozvolna přechází k silnějším tématům jako je tehdejší politika, tedy situace války. Láska. Sebepozorování. Puberta. Smysl života. Porozumění ostatním. Intimita. Je až neuvěřitelné, jak rychle během dvou let v úkrytu dospěla.

K ještě častějším popisům patří utrpení, jaké s sebou přináší život v úkrytu. Chovat se tiše, žít v malém prostoru, jíst chabou, dokola se opakující, stravu. Vzduch za zavřenými okny, který si Anna a její spolubydlící nemohou dovolit. Poslouchat náladu nezvyšující zprávy. Každý den, při zvuku bomb nebo šramocení zespod firmy, se bát o svůj život. Cítit se osaměle, nesmět na slunce. A neustále usínat s nejistotou dalšího dne. 

S Anniným talentem posat i černobílý svět tak barvitě se u příběhu odehrávajícího se na jednou místě, nudit nebudete. Každý zápis, ve formě dopisu zemřelé babičce Kitty, je živý, někdy okouzlující, jindy radostný, ale také plný zoufalství, touhy, vášně, strachu a věrného přátelství.

Jak těžké je žít mezi čtyřmi zdmi se sedmi dalšími lidmi přes dva roky vám Anna bez cenzury popíše. Hádky, nedorozumění, obviňování, ale i chvíle pohody. Jak tento skutečný příběh dopadne víme. Ze všech Anniných slov mě mrazilo právě proto, že jsem znala konec. A když čtete, jak si plánuje budoucnost s nadhledem a vědomím, že nemusí nikdy přijít...konec knihy ve mě vyvolal úzkost. Knihu psala holka dvanáctiletá a ukončila ho nečekaně jako čtrnáctiletá, ale občas máte pocit, jako by slova pocházela od dospělé ženy. Není pochyb o tom, že kdyby Anna válku přežila, určitě by se z ní stala novinářka nebo spisovatelka, jak po tom toužila. 

Ve svém životním příběhu nepoužila pravá jména svých přátel ze zadního domu, ale přezdívky. Plánovala totiž přepracování svého deníku a jeho vydání od názvem Zadní dům. Původní jména však byla v knize zapsána. Uctívají tak památku zemřelých. 

Jak dopadli lidé, kteří osmici pomáhali, obstarávali pro ně jídlo a další nezbytné věci? Jak dopadli samotní obyvatelé "zadního domu"? Přežil někdo další, kromě Annina otce, který později vydal osobní deník své dcery a umožnil tak celému světu, aby se dozvěděl o strašlivém osudu nejen Anne, ale všech židů? 

Ukázka z knihy