Mívala jsem někdy dřív tak zvláštní pocity? Nikdy. Nebyla jsem seřízená jako hodinky co musejí šlapat podle času-tedy podle plánu. Dřív byl můj život svoboda. Žádná velká nařízení a jen malé povinnosti. Možná jsem kdysi nenechávala nic náhodě a proto jsem neměla problém splnit všechno, co jsem potřebovala nebo snad chtěla. Teď už převažuje jen ta potřeba. Musím to udělat protože...,ale mě to tak nebaví, jen mě to stresuje. Nervuju se z toho pocitu, že musím udělat něco do času. Nervuju se z toho, že si nemůžu svobodně vybírat, když bych zrovna chtěla. Nervuju se protože už nejsem tak vyrovnaná jako dřív. Tenkrát bylo jednoduché mít své nejlepší přátele a s těmi trávit každou minutu ze svého zajímavého života, ale kam se ten zajímavý život vytratil? Kam odešel? Zůstal v dětství a odtud každý z nás musí jednou odejít, aniž by chtěl. Čas se nás neptá a čas se na nás neohlíží. Bylo jednoduché být dítětem. Ta bezstarostná mysl plná her a dobrodružství. Vždycky svítilo slunce a nevadilo, že je zataženo. Vždycky tady byly kamarádi, stačilo jen přeběhnout ulici. Veškerý čas jsme trávili venku, ať bylo léto nebo zima. A v našich představách se každý den skrývalo nové dobrodružství. Oblíbený strom vypadal každý den jinak a to tak jak jsme chtěli, aby zrovna vypadal. Místa měnila barvu a vzhled, přizpůsobovala se nám. Naše mysl byla plná nových nápadů jen, abychom se zabavili a neseděli jen tak doma. Mě ale nevadilo sedět doma u knihy. V knize bylo také spousta zážitků a to jsem ani nemusela překročit práh domu. Nejlépe se mi četlo za deště, kniha pak dostala ten správný nádech. Dnes? Pořád ten déšť dokážu vnímat - je krásný je obohacující, ale knihu nijak neobzvláštňuje. Jak se říká, člověk se všeho jednou moc přejí. Přátelé zůstali, ale ten pocit být s nimi už není takový. Život už postrádá ten smyls pro dobrodružství. Co je pro dospívající lidi dobrodružstvím? Sbalit na diskotéce co nejvíc kluků (v případě kluků co nejvíc holek)? Za takovým chováním nevidím žádné dobrodružství. Pocit vyspat se s klukem, kterého nemiluju mě neobohacuje ani neláká. Tudíž ani nedokážu pochopit, co na tom ostatní vidí.

No a právě tak se změnil ten dětský svět. Kdysi dávno měl člověk radost z maličkostí. Dětem na hraní stačila jedna hadrová panenka. Dnes vymakaná, speciální chou chou panenka, která vydává zvuky jako skutečné miminko. Kluci si vystačili s jedním obyčejným ne-li dřevěným autíčkem. Dnes musí být auto velké a ještě na ovládání. Nebo se z něj musí dát poskládat například robot. Dřív byla televize vzácná. Dnes si můžete zadarmo stáhnout filmy, které ještě ani nebyly v kině

nebo si je koupit na dvdéčku a přehrát v dvd přehrávači. Zrovna tak je to s cédéčky. Na co si kupovat album svého oblíbeného interpreta v obchodě, když si ho můžete zadarmo stáhnout na internetu. Ani do obchodu už nemusíte chodit nebo jezdit, veškeré věci nebo výrobky si přece můžeme koupit stisknutím tlačítka v příslušném internetovém obchodě.

S přáteli už se vídáme jen v hospodách, barech nebo diskotékách (samozřejmě, že to tak není u všech, ale u drtivé většiny ano). Žádný čerstvý vzduch nebo procházky v přírodě. Proč taky chodit ven, když existuje facebook. Stačí si sednout k počítači nebo nootebooku a přihlásit se. Hned jsme ve spojení se svými přáteli. Výhodu to má, když vaši přátelé bydlí daleko a vy se s nimi nemůžete vidět, ale bydlí-li přes ulici...popřípadě o ulici dál?

V počítači je také spousta her, na co tedy kupovat stolní hru?

Takový je svět dospívajících lidí dnešní doby. Naši rodiče si tento svět užívají až ve své dospělosti a naše babičky ve stáří a je pro ně těžké se mu přizpůsobit. Ale svět se mění neustále. Nemůžeme vědět, jak bude vypadat za dvacet...padesát let. Když pominu, že v roce 2012 by měl skončit, ale kdo ví? V dnešním světě existuje stokrát více pověr.

Ale jistěže dnešní doba má miliony kladů, já jsem se při psaní tohoto článku zaměřila hlavně na kritiku, kterou možná zapříčinila má špatná nálada, proto se tedy nezlobte, pokud článek budete číst až do konce. Ke kladům dnešního světa se dostanu někdy jindy.

Tento článek se nakonec ubíral trochu jiným směrem než začal, ale já jsem se aspoň zbavila té špatné nálady. :D

A jak  vidíte dnešní dobu Vy?