Tvá slova studí

jako pohlazení ledu.

Zabodávají se mi do hrudi

a bolí...

Nechci slyšet odpuštění

a nářky,

snažíš se vyhrát sázky,

ale mě nedostaneš.

Nezkoušej to,

tvé snažení utopím v oceánu

i když nemyslím,

že to zacelý mou ránu.

Ale jednou budeš děkovat.

Až ode mě budeš daleko,

můžu začít zase dýchat.

Bez pocitu viny,

nebudeš mě vnímat.

Roztají střípky ledu,

nepochopíš kam je vedu.

Zaženu starostlivost k ledu

a budu moci klidně spát.