Svět měl zuby a mohl vás jimi kdykoli pokousat. Trista McFarlandová to zjistila když jí bylo děvět let. V deset hodin dopoledne začátkem června seděla vzadu v autě své matky, na sobě měla modrý nadhazovačský dres Red Sox (s číslem 36 GORDON na zádech) a hrála si s panenkou Monou. V půl jedenácté zabloudila v lese. V jedenáct se snažila nepodléhat panice, snažila se neříkat si: Tohle je vážné, to je moc vážné. Snažila se nemyslet na to, že když se lidé ztratí v lese, někdy se jim může něco stát.

Tak zní počáteční odstavec této knihy. Začíná se docela nevinně. Rodiče devítileté Trish a čtrnáctiletého Péti se rozvedli. Péťa to nese těžce, protože by raději zůstal s otcem než s matkou, ale soud obě děti přidělil matce. Děti otce jen navštěvují. Pro Péťu to znamenalo tvrdý zásah do života. Musel se přestěhovat od svých kamarádů a v nové škole ho neberou. Utahují si z něj a říkají mu Počítačový hošík, jen protože má rád počítačové hry. To je také důvod proč se Péťa s matkou neustále hádá. Vyčítá jí, že nemohl být s otce, a právě těmito hádkami trpí mladá Trish, která má také raději otce než matku.

Na víkend matka neustále plánuje nějaké naučné výlety, aby si děti udobřila. Trish to ani tolik nevadí, ale Péťa je sobotami s matkou znechucený a tak jejich hádky pokračují.

Když se jednu sobotu vypraví na výlet do amerických lesů, Trish se ztratí. A to jen protože se jí chtělo na záchod, ale máma s bratrem ji díky hádce neposlouchali. Dokonce si ani nevšimli, že sešla z cesty. Když Trish vykoná svou potřebu, rozhodne se zkrátit cestu a přejít na hlavní stezku, ale právě tento pokus se jí nezdaří.

Nejprve je chvíli ráda, že si může odpočinout od neustálých hádek matky s bratrem, ale později jí dojde, že doopravdy zabloudila a situace je vážná. U sebe má jen batůžek s brambůrky, oplatky, vejcem na tvrdo, chlebem s tuňákem, lahví limonády a vody. A tak malé dítě čelí drsné divočině lesů. Trish je ale statečná a hned tak něčeho se nezalekne - tedy dokud na povrch nezačne vyplouvat temnější hlas její mysli, který ji svými slovy a předtuchami dokáže docela vystrašit. Naštěstí při Trish stojí představa jejího oblíbeného basebalového hráče, který ji při její záchraně o život doprovází s pomocí walkmana vysílajícího zápas Red Sox. Trish je chytrá holka, která se snaží najít cestu z lesa ven. Rozhodne se jít podél potoka, protože je přesvědčená, že právě voda ji dovede k lidem. Musí projít močály a bažinami. Až jí dojde jídlo, snaží se najít jedlé listy a bobule. Je to její jediná strava s vodou z potoka.

Po pěti dnech je z ní jen kost a kůže. Vyhubná, dehydrovaná, nemocná malá holčička přežívá jen díky rádiové stanici, na které vysílají zápas mezi Red Sox a Yankees a tomu co jí nabídne les. Přitom všem ji v lese ještě pronásleduje nějaký "netvor"...

Konec knihy neprozradím. Pokud vás zaujala, budete se k němu muset pročíst sami. ;) Děj knihy zní prostě, ale King z něj dokáže udělat neobyčejný a napínavý příběh. Přečetla jsem ji na jeden hlt, za jeden den. Taky to bylo tím, že má jen 188 stran, ale hlavně mě zajímalo co se s tou holčičkou stane. Nedokážu si představit, že bych v opuštěném, hlubokém lese plném různé havěti a nebezpečných zvířat trávila jen jedinou noc bez přístřešku a malá Patricie to vydržela osm dní. Dokonce si počínala statečně a rozumně.

Příběh je založen na dětském myšlení, představivosti a fantazii, která nezná mezí, pud sebezáchovy.

Máteli rádi napínavé příběhy s nádechem hororu a detailem, jakým King popisuje místa a události, určitě se vám bude kniha líbit. Ale pozor na své si nejpřijdou ti, co čekají rozšířený a pestřejší děj, více postav a událostí.