Po dlouhé době mám potřebu si sem vylít zase svoje srdce a nechat rozutéct prsty po písmenkach .

Od mé první, podle mě opravdové lásky ,utekly necelé dva roky . za to dobu jsem si našla přítele, který mi dává vše, co by holka chtěla,ale mě stále něco chybí a nemohla jsem na to přijít do nedávna , dokud jsem se nesešla s mou první láskou , který jsem dala celé své srdce .

Konečně jsem si myslela, ze všechna ta bolest , zklamaní a láska, co jsem k němu měla zmizela, ale spletla jsem se. Vím, co mi celou tu dobu chybí a je to jeho objetí, úsměv , pohlazení , dotyk, slova, jeho LÁSKA.

Jsem v šílený situaci oba už jsme někde jinde , na jiné cestě , ale přitom oba víme, jak moc se znovu chceme.

Ale jak se říká slepovaný hrneček nikdy nevydrží pohromadě.

Jenže co když on je ten první a poslední , komu dokážu dát i potom všem tolik lásky?

Tolik otázek mám a přesto žádnou odpověď. 

Pokud někdo ví jak se cítím, klidně napište.

Doufám, že je vás co nejmíň , co se trápí pro opravdovou lásku ..