Hned v úvodu bych ráda zmínila báječnou, dokonalou práci Karolíny Ryvolové (500px.com/karolinaryvolova), protože její fotky jsou něco úžasného a hlavně velmi, ale opravdu velmi netradičního. Něco úplně jiného, než máte běžně k mání. Sleduju ji hezkých pár let a vždycky jsem od ní nějakou fotku chtěla mít. Jenže jednou jsem byla tlustá, podruhý zase bez prachů (a není drahá, aby nedošlo k pomýlení)... Ale konečně jsem se dočkala a den, kdy i já, nefotogenická a ne úplně atraktivní osoba se stane fotomodelem, nastal :o))

Začalo se už dopoledne, kdy jsem dojela pro mou kamarádku, která bývala vizážistkou a má úžasné umělecké cítění. Po mírných zmatcích dorazila další kamarádka, jejíž vlasy do pasu ji naučili dělat krásné copy :o) 

Už jsem řekla, že kamarádka umí s make-upem zázraky? To, co mi udělala na obličeji mě udělalo krásnou. Ale jako neuvěřitelně krásnou. Až mi musela sebrat zrcadlo, protože jsem se neustále uchváceně vzhlížela :oD Bohužel, pod tunou líčidel je vedro. Tak hrozný vedro, že stačilo ujít pár metrů (no dobře, taky jsme kvůli mojí demenci trochu zabloudili :oD ) a ze mně, která se i normálně dost potí, začaly téct proudy potu a líčení teklo s nima. Včetně umělých řas :oD To by jeden neřekl, jaký je průser nemít sebou papírové kapesníky :o) 

Ale pak začalo foukat a bylo po pocení. A byla legrace. Neskutečná. Já se máchala v potoce, klečela na šutrech, nemohla pochopit, co po mně chtějí, abych dělala s nohama (a to nejsem blonďatá), a když jsem pro těhotnou kamarádku jela autem, aby nemusela šlapat ještě kopec, do zákazu vjezdu, samozřejmě, že mě zastavili policajti. Ale stačilo zamrkat umělejma řasama a bylo po problému :oD