Dřív se mi to nestávalo, zato poslední dobou se to začíná nějak kumulovat... 

Totiž... Já si vždycky myslela, že mluvím jako debil. Mám takovej hodně hlubokej, prostě divnej hlas. Vždycky mě sral a nikdy ho nikdo nekomentoval, tak jsem si říkala, že asi vědí proč. Až poslední rok, kdykoliv někde před někým otevřu tlamu, tak se zarazí a začne pět ódy na můj hlas a vždycky to doprovodí dotazem, jestli někde nezpívám (a když mi to říkala i učitelka zpěvu, tak jsem se i velice narcisticky zatetelila... I můj říkal, že jsem ho před čtyřma rokama sbalila na hlas (no, alespoň na něco)...

A dneska zase. Stojím na zastávce a najednou u mě stopli harekrišňáci. Sice jsem se je snažila zatvrzele ignorovat, ale nedali se. Prý, jestli čtu nějakou filozofii (no, já určitě :oD ) ... Tak jsem zavrtěla hlavou, že ne. A když mi řekli, že vypadám jako filozof, tak jsem to nevydržela a vyprskla, že to fakt ne. No a oni se chytli mýho hlasu a začali pět ódy. Tak jsem radši rychle utekla do tramvaje :o)

Radši už všude držim hubu :oD