Normálně jídlo moc neřeším, ale tentokrát udělám výjimku. Muž mi slíbil pozvání na večeři, a tak jsme vyrazili. Samozřejmě nesměla chybět kombinace s výletem. Po kopečkách, v silném větru jsme asi po patnácti kilometrech dorazili do restaurace kovárna ve vesnici Frýdštejn. Famózní obsluha nás uvítala (pravda, trochu jsem se styděla za náš nuzně - výletní vzhled) a usadila v prosklené terase s výhledem do kraje a celou dobu se o nás vzorně starala, což já ráda a ruku na srdce - moc jsem to ve zdejších krajích nečekala.

A jídlo? Osobně jsem sen všech kuchařek a neexistuje jídlo, co bych nesnědla a většinou mi všechno chutná. Na druhou stranu - díky téhle vlastnosti moc pokrmy neprožívám. Ale tady? Já se mohla užrat! Jídlo bylo famózní, úžasný, dokonalý a nikdy jsem nic lepšího nejedla. Ale jako fakt NIKDY. Mám ve zvyku si nechávat to lepší z talíře nakonec. Jenže já najednou nevěděla CO si na ten konec nechat.  

A jak mi přijde focení jídla trapný a ujetý, tak jsem si, když se nikdo nedíval vyfotila dezert. A teď mě mrzí, že jsem si nevyfotila všechno. Protože každý chod byl umělecký dezert. A to včetně zázvorového čaje, ke kterýmu jsme dostali malou, rozkošnou bábovičku :oD