Můj měl narozeniny a protože jsem chtěla trumfnout jeho překvapení k mým narozeninám, kdy se na skále odnikud vytasil s kytkou  a šáněm dokonce se skleničkama, musela jsem se fakt snažit.

Všechno jsem vymyslela - tajemnou cestu autobusem (o to víc byla tajemnější, kdy nás autobus vyplivl uprostřed ničeho a můj muž, který tu zná každý kout prohlásil, že tam v životě nevystupoval), večeři ve vyhlášené restauraci, zhruba kilometrovou procházku do města, uprostřed které jsem rozsvítila na mostě svíčky, vytasila se se šampaňským, šáněm, dárkem a ... dortem se svíčkama.

Přesně - dortem. Co by byly narozeniny bez dortu. Jenže můj nesmí věci, které obsahují máslo a smetanu. Nikdy mě nenapadlo, že je to problém. Žiju ve své naivní představě, že moderní svět je alergikům nakloněn. Bez lepku, bez vajec, bez ořechů, bez másla. Ne tak na malém městě. Obejla jsem VŠECHNY cukrárny. Představovala jsem si malý, rozkošný, ovocný dortík. Všude mě vykopli hned po dořeknutí slova smetana. V poslední pekárně ovšem zaperlili nejvíc. Poprosila jsem, jako už ten den po několikáté o dort bez smetany (stále se prodavačka usmívá) a másla (úsměv pohasl). Následoval zděšený výkřik: "ale bez másla se nedá nic upéct!" V duchu jsem napočítala do tří a otázala se, zda OPRAVDU nemají nic bez másla. Dostala jsem velmi ironický dotaz, zda jsem někdy viděla dort bez másla. Rychle jsem polkla odpověď, že v Praze je to normální, protože jak už jsem psala, Praha, rovná se sémě ďáblovo. Naneštěstí mi vytanulo na mysl, kterak se švagrová v Austrálii živila pečením dortů a určitě tam dort bez výše zmíněných přísad dělala. Takže jsem plácla, že švagrová v Austrálii takové pekla. Následoval výkřik "no jo, v Austrálii", až jsem měla pocit, že tam dozajista přidávala klokany. Mírně ironicky jsem poznamenala, že v Austrálii se jí stejný jídlo jako tady. Taky jsem si neodpustila poznámku, že jaksi příteli normálně peču. Ovšem tím, že používám rostlinný tuk jsem si to zase posrala. Opět nevěřícné zvolání: "Jako z Hery?! Hera je největší hnus na světě!" Začínala jsem vidět černě. To už jsem na ně vyjela, jestli ho mám kvůli tomu nechat udusit (dobře, to jsem přehnala, "jen" se osype, nedusí se, ale fakt jsem měla neskutečnou potřebu přidat na dramatičnosti). Nikdy jsem netušila, že jsem prakticky zločinec, když moje (báječný) vanilkový rohlíčky neobsahovaly máslo, ale Heru. Po chvilce dohadování, kdy konečně, jinak milé, prodavačky pochopily, že můj opravdu nic s máslem jíst nebude začaly dumat, který zákusek mají tedy bez másla. Ukázala jsem na punčák, protože se sice nutně zmiňované alergeny můžou zdát jako opruz, ale pokud potřebujete z jídla vyřadit určitou potravinu, dost vám to usnadní život. Začaly se dušovat, že tam máslo být určitě musí, protože bez toho másla se přeci nedá nic upíct. Moje poukazování na to, že tam ten alergen není napsaný okázale ignorovaly.

Nakonec jsem je ale zdárně udolala.

A svíčky jsem napíchala do tří kusů punčového dortu (víc neměli) :oD