Po pár letech jsem se odhodlala jít na koncert Tomáše Kluse. Možná i trochu díky tomu, že je tady kulturní vyžití nula.

Tomáše jsem milovala. Doslova. Milovala jsem ho ještě dřív, než ho kdo vůbec znal (dneska už si nedokážu představit, že by někdo nechápavě zvedal obočí, když řeknu, že poslouchám Kluse), dost mu pomohlo i to, že je blonďatej a byl značně depresivní. Strašně se mi kdysi uměl trefit do nálady, i do noty, poctivě jsem vymetala koncery i divadelní představení v Ypsilonce a  osobní předání láhve rumu k svátku byl pro mě životní zážitek :oD

Jenže pak odjel do Indie. Pak začal vidět duhu a jednorožce (myslím, že už jsem o tom tady kdysi psala). A oženil se. S ošklivou divnou holkou, která jim málem rozeštvala kapelu, ale nakonec jim odešla jen manažerka. Dle mého zblbnul ještě víc. Což se začalo odrážet i v písničkách. Nedá se to poslouchat. Teda - alespoň, co se mě týče. Samozřejmě podle vkusu... I koncerty byly plný jednorožců a lásky. 

A tak jsem přestala jezdit i na ty koncery. No co. 

A teď jsme s mým vyrazili. Byla jsem zvědavá - jaký to bude? Bude to pořád stejně hrozný? Nebo to bude fajn? Čekala jsem spíš to druhý. 

Ale překvapil mě. Sice mi přišlo, že víc mluví, než zpívá, protipolitická propaganda, kterou náš národ má tak rád mě moc nebaví. Taky dal málo starých písniček. Ufňukanou Ninu, z které náctileté holčičky učůrávají bych oželila. Já se těšila na Dno za dnem nebo Neklid - marně. Ale i tak se celý koncert vezl na pohodě, Tomáš improvizoval a sladkobolné, láskyplné řeči plné duhy značně omezil. Takže nechuť (téměř) zmizela a klidně bych šla znovu, ne že ne. :o)