Na to je jednoduchá pomoc.   Vydejte se někam. Třeba na Mácháč. A řekněte o tom někomu. Nejlépe tomu, kdo na Mácháči vživotě nebyl. Okamžitě se vám dostane několik (set) zaručených rad, co tam máte dělat a jak to máte dělat. A ještě se to okoření dotazy tipu: "a to tam bude jako v tom rybníku voda?"

No, my se nechystáme zrovna na Mácháč (tam už jsme letos byli), ale na Nový Zéland. Tedy, pokud nám to s mým do té doby vydrží, poslední dobou to bylo dost na houby. Největší blbost, co jsme udělali bylo říct  to rodině. Nějak jsem netušila, že sdělení, že budeme žádat o Work and holiday víza nestačí. Nestačilo ani, když jsem řekla, že se o víza může žádat až v březnu. Takže se množí dotazy:

"Tak jak to máte s tím Zélandem? Už máte víza?" - ne, je srpen a do března daleko

"A jak to uděláte s prací?" Dostanete neplacený volno?" - Proč bych měla dostat neplacené volno? Prostě dám výpověď. Jedu tam pracovat, nepotřebuju mít práci ještě tady v ČR. V který nebudu pracovat. Nehleděte na to, že ani nevíme, kdy se vrátíme, rok je dlouhá doba a jestli se vůbec vrátíme.

"Takže budete na pracáku?" - Ne, kurva, nebudeme na pracáku. Na pracáku je člověk pokud nemá práci.

"Ne, že tam otěhotníš. A vůbec s dětma počkej. Alespoň do pětatřiceti. A když je nebudeš mít, taky se nic nestane," - díky mami.

A tak furt dokola. Ještě nikdy nejsme, a už máme stovky zaručených rad a já můžu jen mlátit hlavou do zdi, že jsem vůbec komu co říkala...

Navíc s neustupujícím vedrem jsem víc a víc protivnější a míň tolerantní k blbým dotazům. Prostě jsem protivná a chovám se jako kráva :o)