Jsem kráva. Jinak se to napsat nedá. Protože jsem se musela válet se svým stařičkým notebookem na gauči a protože jsem nebyla v úplně dobré psychické kondici, sklouzl mi počítač z gauče na zem. A umřel. Nejdřív jsem si myslela, že je to jenom systémem, protože v biosu byl harddisk vidět.

Začal týdenní kolotoč, kdy jsem si na ještě starším notebooku, který patří Mému, vytvořila bootovací flešku, z níž jsem se pokoušela opravit windows na notebooku havarovaném. Marně. I zakoupila jsem si licenční klíč k novým windowsům, že tedy přijdu o všechno na disku (protože jsem kráva namyšlená, tak samozřejmě nezálohuji, kdo by to taky potřeboval, že). A nakopla instalaci systému (u stařičkého počítače dlouhá, předlouhá operace). Jenže to nešlo nahrát. Nešlo to nainstalovat. Nešlo nic. Zkoušela jsem to pořád dokola, až jsem se prostě smířila s tím, že jsem ten harddisk počubila.
No jo. Už jsem psala, že jsem kráva blbá?

Cena nového HD se pohybuje okolo dvou tisíc (plus mínus autobus). A tak po zralé úvaze, že asi nemá cenu investovat do starého kompu, když si za sedmičku můžu koupit nový jsem to s ním vzdala a objednala nový notebook.

Ale stejně je mi to trochu líto. Můj starý notebook Míša byl můj první notebook, hrozně moc jsem si ho přála a byl mým spojením se světem, když jsem seděla na statku, v osmi stupních, zapadaná sněhem a neměla poblíž nikoho, kdo by mi podal pomocnou ruku. Spousta chatů, vzpomínek... Jo, je to jen přístroj a život jde dál, ale stejně... Snad mu bude v křemíkovém nebi dobře.