Páni já dlouho nepsala.

Přitom na blog myslím často, asi bych potřebovala psát i jako jistou formu terapie. Pro sebe. Blogy stejně už skoro nikdo nečte, lidi čučí na videa. Já měla chvíli nainstalovaný v mobilu TikTok. Smazala jsem to. Něco tak oporného a toxického jsem nikdy neviděla. Navíc mě koukání na videa nebaví. No, to jsem trochu odbočila.  

Pokusím se vrátit k psaní. Protože já psaní vždycky milovala. Protože to pořebuju.  

Určitě z toho nebudu dělat mimi blog, ale pár dětských témat se tu mihne. Chci napsat o porodu. O šestinedělí. O tom, jaký to je. A stejně si pořád nemyslím, že jsem nadčlověk, jako většina matek. já jsem pořád já. Pořád mě baví stejné věci. Jen miluju o jednoho člověka navíc. Jen jsem se stala neskutečně osamělou bytostí. Ale o tom někdy jindy. 

Takže se zase pokusím jednou týdně spáchat článek. Jen tak. Pro sebe. Protože... ty obyčejný a nudný blogy stejně už moc lidí nečte, že jo :o)