To je tak, když člověk zjistí, že prostě není pro někoho dost dobrej. Celkově. Od vzhledu až po výplatu. Ta chuť do něčeho praštit (nejraději do sebe).

Jako kdybych žila dva roky bludu.

A nejhorší je ta beznaděj. Od ničeho k ničemu.

Píčou ke zdi, všechno.

Alespoň konečně ty správný depčičky, kdy je mi zle z jídla - doufám, že to vydrží ... Tak do padesáti kilo, hehe