Já ty lidi nechápu - venku třicet, praží to neskutečným způsobem a nedá se dělat nic jiného, než se schovávat na nejstudenějším místě v domě (bytě) a čekat na večer, kdy je to počasí snesitelnější. Pro pracující lidi bez klimatizace je to utrpení třikrát takové. Ale ne, kolegyně v práci držkují, že není pořádné léto, protože je jen (!) pětadvacet stupňů a těší se na třicítky. Když jim ty vytoužené třicítky nastanou, přetahuju se s nima v práci o klimatizaci, protože zatímco ony ji vypínají, já se jí snažím zapnout, protože šestadvacet stupňů je pro mne v malém prostoru, kde se musím pohybovat, naprosto nesnesitelných, nemůžu pořádně dýchat a tečou po mně čůrky potu a je mi zle. Včera a předevčírem jsem trávila dny ve své rodné vísce, kde máme k dispozici i dva rybníky. První den jsem se tam vydala pěšky, posílená dvěma pivy (a po noční, kdy jsem nespala), mi bylo tak hezky, motýlci lítali (a já s nima :oD ), zkoušela jsem jít chvíli bosky, ale asfalt byl tak rozpálený, že jsem to po třech krocích vzdala. Ovšem očekávané osvěžení se úplně nedostavilo - voda byla teplá (a špinavá). Kdybych se chtěla koupat v polívce, udělám si ji doma na sporáku. Druhý den jsem se vydala (tentokrát na kole) k o pár set metrů vzdálenějšímu rybníku, kterému se u nás vždycky říkalo Ostrov (i když nevím proč, žádný ostrov to není :o) ), a který si pamatuju, jako ten čistější a takly hlubší. Překvapilo mě, že krom dvou rybářů tam nebyl vůbec nikdo (asi důsledek toho, že každý si dneska nafoukne na zahradě bazén, kde se sice neudělá ani jedno tempo, ale asi to splňuje požadavky dnešních dospělích na dětské koupání), voda byla příjemně chladivá (právě díky hloubce rybníku), fialově kvetlo rákosí, prostě pohoda, až se mi vrátily do hlavy chvíle, kdy jsem tu trávila (o samotě) své dětství a snila ... Bohužel, než jsem dojela domů, bylo mi oúět nesnesitelné horko ... A na koni se taky jezdit nedá ... Začínám se těšit na vločky. Hodně