To poslední objetí, když člověk ví, že je to na dlouhou dobu naposledy. Že ten okamžik, kterého se dlouho obáváte, ale snažíte se ho zasunout někam do zadního koutku mysli, je doopravdy tady. Že se to stalo. A bolí to. Skoro až fyzicky. Doma je smutno. Zmizela peřina i polštář a zůstalo jen pár osobních věcí ... Chybíš mi, strašně moc mi chybíš a říjen v nedohlednu ...