Má skupina irských tanců z Karviné měla poprvé možnost se předvést na veřejnosti. V rámci našeho DDMka, které pořádalo vánoční vystoupení, jsem vystoupila se svým prvním choreografickým pokusem a společně se čtyřmi dalšími slečnami, které tancují zatím nejdéle ze všech lidiček, na nichž se podepisuju jako učitelka. :o) Na tanečku jsme pracovaly docela dlouho, ale myslím, že výsledek, ačkoliv nebyl bezchybný, tak stál za to. Mám hlavně radost, že se mi konečně podařilo mamku dotáhnout až na místo a donutit všechno nahrát, protože jedině tak konečně vidím, jaké dělám chyby. A holky budou mít určitě taky radost. :o) Jen mi puká srdce, když si představím, že ještě minimálně měsíc neudělám ani pitomou promenádu. A přitom jsem na sobě chtěla letos v tancovaní zapracovat jako ještě nikdy předtím... Tak aspoň řekněte, že se Vám to líbí, ať se mé egoistické já trošku napapá... :o) Ne, samozřejmě chci slyšet objektivní názory. Pochvala potěší, kritika nakopne... :o)