Bylo to všechno pravdivé, tak jak jsi říkal? Vážně? Tak mi vysvětli, proč uháním přez pole našich sousedů a ty za mnou spolu s muži z vesnice letíš a vykřikuješ to slovo, které mě tak děsí.

"Čarodejnice!"

Nedokážu to. Síla, kterou mi daroval strach, rychle mizí.

Už mě máš. Tentokrát mi tvá náruč nedává pocit lásky a bezpečí. Do ucha mi křičíš nadávky a táhneš mě zpět k vesnici. Nevím proč jsi to udělal. Nevím co jsem udělala já.

"Proč?" špitnu tak, abys to slyšel jen ty. Zadíváš se mi do očí, ale mlčíš. Vidím jen nenávist. Nekřičím ani se nevzpírám. Už stejně nemám šanci. Vlečeš mě do vesnice, která mi byla domovem. Vedeš mě k hranici. Už není úniku.

Spolu s několika dalšími mě svazuješ. O něčem mluvíte, ale já nevnímám. Topím se ve svých slzách. Cítím na sobě krev. Myslím, že je moje. Ani nevím, kde je. Ještě jednou se mi zadíváš do očí a pak mi k nohám položíš pochodeň. Chci ti to říct.

"Miluju tě."