Přijde mi, jako by to bylo teprve pár dní, kdy jsi mě poprvé políbil na té rozbité lavičce ve skateparku. Víš, že se mi normálně točila hlava? Jo, jsem blázen. Do tebe.

Zdá se to, jako pár minut cos mě držel v objetí. Chci vrátit čas. Chci si z tebe zase dělat polštář. Chci ti znovu povědět, že tě miluju, ale teď už jsi daleko. Zase

Je pozdě, takže už asi spíš. Představuju si tvůj úsměv, tvé modré oči a toužím ležet vedle tebe. Kdy budu mít tu možnost? Jsme příliš mladí.

Co to je příliš mladí? Copak je náš věk tak důležitý? Je nám šestnáct a proto nesmíme usínat vedle sebe? Kdo to řekl? Kdo to vymyslel. Proč nemůžeme mít svobodu? Co jsme provedli?

Každodenní život se zdá jako vězení. Pár hodin, když jsem s tebou a pak zase temnota jednotvárnosti. Nemohu to nikomu vyčítat. Nikdo nenese vinu.

Mohu jen snít. Snít, že jsi pořád tady. Snít, že dnes nemusíš odejít. Bohužel, zatím mám jen ty sny.

Příliš dokonalé...